David králem a co je důležité

 Biblický David byl nepochybně úspěšný muž. V Bibli a zřejmě i v historii, což nemusí být totéž.
Za Davida, těch tehdá ještě dvanáct, kmenům Izraele, získalo stát, který byl regionální mocností a poskočil o epochu dál, do doby železné.
David by děsnej sígr! Nejen že spal s manželkou svého velitele a toho, aby se ho zbavil, nechal zabít v bitvě. To je nejznámější, ale zdaleka ne jediný vroubek. On v hladu sežral posvátné chleby,  měl doma modly, přátelství s Jonathanem vypadá spíš jako láska (tenkrát chápaná velice špatně), pořídil si  harém...
A hlavně, ve vojsku odvěkých nepřátel, Pilištínských, porazil v bitvě  svůj vyvolený národ a jejich rukou zabil svého krále a jeho syny.
Sám pak usedl na trůn.
Ale ty zásluhy! Ajvajaj!
Knihy Samuelovy na mne působí, že se pisatelé snaží svého Velkého Krále Davida nějak omluvit, zaretušovat  ošklivosti.
A tak David je údajně Saulovi neskonale věrný. Ač se ho Saul snaží zabít osobně i s armádou, pronásleduje ho, David mu odpouští.
Ač ho několikrát může zabít, Saula nezabije.
A když Saul padne, David ve svém žalozpěvu pláče, až slzy stříkají po celé Galilei.
Skoro si říkám, jestli ten hřích s Bet-še-bou a manželem není takové vrtění psem. "Tohle mu snad odpustíme, ještě když ho už potrestal Nejvyšší úmrtím syna." Zrada krále a národa se za tím schová.
A také, když se mohl proti svému králi postavit David a byt oslavovaný, můžu se proti současnému panovníkovi postavit i já. Ajavaj, to je nevhodný příklad mládeži, ajvaj! Kdežto nějaké ty nevěry, ty jsou vládě málo nebezpečné. Tak sem s Bet-še-bou,
Mohli a snad i měli bychom mohli Davidovi vyčítat strašlivou a zbytečnou krutost,  spálené země,  války vraždící nevinné, včetně dětí, genocidu a tak dál.
To dělali ovšem všichni. To nepíšu jako omluvy, to konstatuji.
Odporný, agresivní sadizmus, nekrofilní vzývání smrti, to měli všichni tehdejší králové.
Pozdější také.
A nejen králové.
Máme to v sobě všichni, ty, já oni.

Ale, je důležité, jak to bylo "ve skutečnosti"?
Nebo je důležitá ta živá legenda?
Co bylo důležité pro "Národ Knihy"?
Bible je značně tlustá kniha. Starý Zákon zabírá nejvíc stránek a z něj je ovšem "dějinám" věnováno velmi málo.
Veliká textu jsou příkazy, jak postavit správně chrám a správně v něm obětovat.
Veliká část jsou výpisy rodů.
A asi největší kus jsou proroctví, žalmy, tedy duchovní (ze strany duchovna) literatura.
Takže co bylo důležité tenkrát?
A co je důležité dnes?
Otázka na několik knih.
Třeba na zase táááákhle tlustou knihu.
A nebo možná stačí ta stará?
StaroNová?
Nebo vlastní hlava (s kterou to zatím ale moc nevychází)?
Nebo Národ (zkušenosti zcela strašné)?
Nebo něco ezo?
Nechám si StaroNovou, s jinou to lepší, odhaduji, nebude.