Kosmologie a dušologie

 Kdysi bejval vesmír přehledný a logický! Pěkná placka, nad plackou zavěšený hvězdy. Ale člověk dumal a dumal, hledal a dnes je vesmír nepředstavitelný velikostí, svými paradoxy, černýmí dírami a třesky. Nerozumí mu už ani odborníci a někteří se z toho zblázní.
Lidé začínají utíkat zpět, k představitelné a  logické zeměploše.
Kdysi bejvala dušologie přehledná. Nějaký ten bůh co pracoval za základě retribuce a nebo také dle svých nálad. Když ho člověk pozval na oběd, mohl si ho naklonit.
Ale člověk dumal a dumal, až stvořil filosofii a teologii tak složitou, že jí nerozumí už ani odborníci a někteří se z toho zblázní.
Lidé začínají utíkat zpět k indiánům, Keltům, starým Řekům a primitivnímu ateizmu (v kterém ale ihned vytváří substituci boha izmy a předměty a spol.)
Mikrosvět? Nemlich totéž!
Psychologie? Nemlich totéž! I tady jsme už mimo pochopení "selským rozumem", náhledem, logikou.
Beznadějné? Vrátit se k primitivizmu?
A nebo udělat ještě krůček a zjistit, že za tou složitostí není ještě větší složitost, ale naopak, svět velmi "jednoduhý". Ale ne tak, jako ten placatý, naopak, svět velmi prostorný, ne svět temný, ale světlý, ne k zešílení, ale k radosti.
V té dušologii to tak, osobně jsem přesvědčený, je.
V tom dalším? Bych si tipl, že také.