Máničky v lese

Máničky, mařeny, hašišáci. Tak byli označování dlouhovlasí živlové na počátku osmdesátých let v České kotlině.
Příběh začíná ve výčepu jednoho ošklivého severočeského města, tak ošklivého, že o něm Hutka složil píseň. U stolu sedí parta mániček. Jednou z těch mániček jsem já. Tenkrát mladý já.
Seděli jsme zde proto, abychom doplnili příjem piva, pokouřili startek a ligerosek bez filtru a vedli řeči jako:
"Hele vidíš ten šlic?" "By půjčila."
"Je to šmorn." Opáčil na to jiný. "Byla by černá kuchta."
Máničky zde však neseděly jen pro pivo a vznešené řeči. Máničky sem konspirativně dojely a čekali na další pokyny, neb se schylovalo ke koncertu  české rockové skupiny, která byla ještě víc nenáviděná policisty než ostatní zavlasenci.
Utajený koncert se chystal ve statku na svahu Krušných hor. Policie, pokud věděla, byla jistě v pohotovosti.
Do výčepu vstoupil agent chodec, kradmo se rozhlédl a přistoupil ke stolu mániček, nenápadných jak příslovečné hovno na sněhu.
"Je třeba přicházet v malých skupinách a rozhodně ne od Ušáku, kde hlídaj!" "Vy půjdete lesem a přijdete mimo silnice." Dodnes nevím, jestli se nás ten dobrý kamarád  chtěl takhle zbavit.
Moji spolustolovníci pobledli. Nutno nyní říct, že druh mánička se dělil na mnoho poddruhů. Byla tu mánička intoš, mánička vegetoš, mánička věřící... tady seděl typ mánička hospodská.
Krom mne. Sice jsem pravidelně docházel do restaurací, ale ještě častěji jsem lítal po lesích, vodách a stráních.
Bylo jasné kdo bude šéfem Mission Impossible.
Figury hospodské disidentské udělaly decide a  odevzdali své životy do mých rukou.
Není pravda že hoši nevěděli co je les. Právě že věděli! Věděli že les je plný jedovatých hadů, zákeřného hmyzu, nelítostných šelem a ježibab co číhají na Máničky i Jeníčky! Znali od pohledu z Nerudovky to zelené, co bylo nedaleko hospody U slunců, strašlivý Petřín! Věděli i o Stromovce, ale tohle bylo něco ještě mnohem horšího! Ujistil jsem je, že půjdeme i mimo lesní cesty. V té chvíli propadli zoufalství.
Vyjeli jsme, za město a vyrazili do hor, do lesů. Chlapci rozechvěle a nemotorně přelézali padlé kmeny, oči plné hrůzy.
V tom zakřičel někde blízko bažant.
"Co to je vole?!" hystericky křičel ten, který jediný hrůzou neoněměl.
"Zvíře vole!"
"Zvíře to není, zvíře chlastá jako zvíře a tohle nechlastá!"
"Tohle zvíře chlastá lidskou krev!" Ujistil jsem svoji družinu.
Z mého pohledu cesta probíhala bez problémů. Šli jsme po vrstevnici, kdybychom šli moc nahoru, poznáme to podle toho, že budeme nehoře, kdyby dolů... Navíc jsem nalevo měl stále měsíční krajinu a silnici po které bychom byli bývali jeli autobusem.
To však máničky netušily!
"Honzo, dostanem se někdy odsud?" Se slzami na krajíčku otázal se mne drsný zarostlec.
Postavil jsem se do pokud možno do co nejhrdinštějšího postoje a pravil:
"Možná ano, možná ne." "Každopádně nedáme svoji kůži lacino a při případné smrti nám bude útěchou, že naše těla poslouží jako potrava zvěři, nebohé zvěři, kterou zasytí!"
"O mý játra si vylámou zuby." Zafňukal jiný.
"Neklesejte na mysli!" Změnil jsem tón. "Věřte ve mne a budete v brzku vyvedeni na palouk slunný, nedaleko statku, kde konečně po útrapách mnohých, jenž cesta nám přinesla, spočineme!"
"Hovno, chcípenem tady ty vole!"
Vzhledem k tomu že jsem viděl budovu motorestu Ušák, uvědomil jsem si že se naskýtá jedinečná možnost si zažít svých patnáct minut slávy.
"Volové, pět set metrů tímhle směrem a budeme na louce, pak v tomhle úhlu uvidíte statek 256 m od nás!"
Stalo se tak! Kráčel jsem na špici své skupiny za mnou zbožné ticho, všichni s obrovskou úctou hleděli na poloboha - zachránce - žrece - mne!
Chvíli... Pak už jsem byl zase za pitomce.
Koncert byl krásný a kordony policie dorazily až na konec.

Z příhody mám samozřejmě poučení. Na to být za génia není třeba být géniem, stačí jen vyhledat společnost, která v konkrétním oboru neumí vůbec nic. Sláva se dostaví. Pokud oboru rozumí, je možné použít dostatečně nesrozumitelný jazyk (vědci, sektáři...) a patřičný outfit.
Jinak můžete bejt jako génius blbej jako troky nebo třeba jako já.

Slovníček použitých výrazů (hovorová radotínština)
Šlic - děvče, žena
Půjčit - "dát", tedy souhlasit se sexuálním stykem. odvozeno od "nemusí dávat, stačí když půjčí".
Šmorn - bezcenný, ošklivý
Černá kuchta - deprese. (přeneseno a dobásněno z: Günter Grass; Plechový bubínek)