Nezvládnuté emoce a úsudek.

 Jedna vzdálená známá na sociálních sítích volá po míru na Ukrajině. Toho chce dosáhnout následováním svého politického idola Zaorálka a jeho hluboké myšlenky, že pokud budeme chtít mír, budeme mluvit o míru (my tady) a nebudeme posílat zbraně na obranu před bombardováním, bratrské národy se obejmou a bude.
Ne, ta dáma není mentálně zaostalá, jak by se z tohoto zdálo. Má nadprůměrné vzdělání technického směru, široký rozhled kulturní a vysoké IQ.
Jak se to jí (a podobným) stane?
Tohle záhadu říším už desítky let. 
Záhadu toho, jak se může vysoce inteligentní a vzdělaný člověk projevovat totálně bezmyšlenkovitě a stupidně.
Není vodítkem láska? Ta osobní, omezená, tedy  emoce. "Mé dítě je nejkrásnější a nejchytřejší ze všech dětí, co se kdy narodily!" "Moje Mařenka je naprosto dokonalá, nejchytřejší a nejkrásnější a život bez ní nemá smysl!"
Tyto, zcela zjevně obludně pitomé úsudky udělala láska - mocná čarodějka. A zmákne tak i ty nejchytřejší. Odolní emocím jsou jen psychopati a to není žádná výhra.
Úsudek, zde ještě funkčně a docela mile, udělala převaha citu, který vytlačil racio.
A tak inteligentní člověk, obdobně, vášnivě milující mír a nenávidějící válku,  vypne hlavu.
A zapůsobit na city, to je strašidelně jednoduché!
A ta zmíněná má v sobě citu mnoho!

Láska je sice asi  nejvyšší a hodnota, ale nepatří do úsudku o věcech konkrétních, obecných, politických.
Láska patří našim dětem, milým a Bohu (zjednodušeně), ne politikům!

P. S. Jasně, jsou další zdroje stupidity. 
Jeden z největších je nespokojenost s vlastním životem. Ovšem nespokojenost je také zdroj citu. Negativního.