Mýty o dani a státu

 Financování státu a rozdělování občanům je taková sbírka mýtů.

1) mýtus levý - z kouzelného měšce jde brát a rozdávat dle libovůle, Však on se plní sám a vždy bude.
Jasně, to je blbost.

2) mýtus pravý - stát dává zadarmo školy, zdravotnictví, důchody... 
Ale kdeže, stát, ten náš například vybere 1,5 bilionu ročně. Ze všeho platíme daně. Z příjmu i nákupu i daru.

3) Mýtus: "neplatič daně" 
Takový prakticky neexistuje. Například hypotetický pracovník na černo, co vše co vydělá,  propije v tvrdým chlastu, odevzdá 95.6% výdělku státu na dani (krom spotřební i daň z lihu). Kam se na něj hrabe poctivý pracovník, co sice zaplatí daň z přijmu (také není malá), ale zbytek dá do slamníku a sousedům za pomoc.
Jistě, v pivu už zaplatí jen 20%, ale stejně zaplatí.
Daň se vybírá primárně ze spotřeby, nikoliv z příjmu.

Co z toho plyne? Já nevím, nejsem ekonom a tohle je samozřejmě hrubé zjednodušení složitého.
Ale ty mýty se mi fakt nelíbí.