Útěk před svobodou

Nadpis jsem si, jistě, půjčil od pana Fromma. 

Člověk propuštěný z vězení se často touží vrátit zpět, do nalajnovaného jednoduchého světa, kde není vystaven neustále volbě.
Člověk uniklý (tak či onak)  z totality, často touží po jejím návratu. Po oné situaci,. kdy nic  nemůže, což ale znamená i to, že nic nemusí! Žádná osobní zodpovědnost, žádné viny!
To ONI! My ne  a já už vůbec ne!
A tak si totalitu vymyslí. Vymyslí se ilumináty, ještěry, elity... Které vše řídí a on je opět bezmocný a tak i bez zodpovědnosti.
A tak žije a volí ty, co opravdovou totalitu slibují.
Až jí opět má!

V šedém bezčasí totalit, ať skutečných či fiktivních, vzruchu není, strachu ani  naděje není, kyvadlo se nehýbe. A tak onen stále nadává na vše, aby se odreagoval.

Leč, jsou i jiní lidé, než tihle.
Tedy, přesněji: Jsou i lidé, nejen tohleto.