Spravedliví kontra svině

Tentokrát ne Bible. Tentokrát něco s muzea v synagoze v Plzni. Dovolil jsem si ofotit, snad to nevadí:

 O panu Košvanci nic dalšího nevím. Možná to byl úžasný Člověk (velké písmeno není překlep) vždycky a všude? Nebo měl spoustu nectností, podléhal, jako každý, všemožným malým i větším pokušením? Třeba byl vlídný a nebo byl někdy nevlídný. Třeba i občas "ujel"! Třeba... v tom běžném životě, když šlo o málo.
Ale měl v sobě jistě empatii, soucit, hlubokou laskavost a velikost. Měl rád lidi, respektive lidství.  Možná to nebylo vidět, Doopravdy hluboce dobří lidé svojí dobrotu často ukrývají.
Jenže pak šlo o hodně! Ne jemu, ale těm nešťastníků, co kolem něj projížděli v dobytčákách. A tak vzal ranec a pašoval. Mrznul, riskoval život svůj i celé rodiny. A nechlubil se tím.
Umřel.
Svině komunistický tedy alespoň zavřeli jeho manželku.
Jeho dceru pak udal svině soused. Ten soused, byl možná milý pán! Možná vzorný otec a manžel, pečoval o zvířátka a vlídně každého pozdravil. Dost možná byl moc "hodný" když o nic nešlo, svině se rádi předvádí jako  ti hodní a dobří a často o své dobrotě hovoří. Svině vědomě i podvědomě svoji svini v sobě schovávají  za prezentaci levného dobra.
Leč soused měl v sobě závist, nenávist, ukřivděnost, sobectví, malost. Lidi rád neměl, společnost dost možná ano.
Když přijde Ta Chvíle, ukáží se lidé dobra a zla zcela zřetelně.
Do té doby se je musíme snažit rozeznat podle vcelku nenápadných projevů.
A podle toho si vybrat společnost. A také koho podporovat. Dobro a zlo nejsou relativní pojmy! Ne, nejsou! I když v každém z nás je obé. Leč, jednoho víc a připravenějšího.
A my se, když na to přijde, staneme  někým, jako Pan Košvanec a nebo je z nás ta bezejmenná svině!