Ten dobrý lid

 Vyprávějí se příběhy o tom, jak zlá ideologie a zlý diktátor se zmocnili vlády. A lid to nechtěl, lid trpěl, lid se vzepřel a nakonec zvítězil.
Lidé byli prý OK, to jen ten zlý Hitler a fašizmus, Stalin a komunizmus, Mao...
Vážně?
Hitler přišel k vládě jako vítěz voleb. A jen s největším vypětím se daří zabránit jeho obdivování. Alespoň na veřejnosti.
Stalin a Mao se sice ujali vlády silou, ale láska, kterou získali byla téměř nekonečná. I když byl ještě lepší vyvražďovači než ten Hitler.
Lid je miloval až do konce!

Ideologie? Jen jiný název pro smečku.

Objeví-li se "Silný Vůdce" (nemusí být silný, nemusí ani silně vypadat, stačí když to dost nahlas o sobě říká)  lid za ním půjde, bude ho milovat!
Že Milovaný Vůdce, lže? Že ty jeho sliby někam vyšuměly? Že nás vede po propastí?
To si nepřipustíme, budeme o to víc volat "Sláva Vůdci!"

A to je ten malér, ne ideologie, ne ty vřeštící opice v čele států.

Co s tím? Kdo byli oblíbení hrdinové poválečného západu, který se pozvolna mírumilovnil? Hippies, Buddha, Ježíš, Beat Generation...
A dnes?
Koho pak ten "Lid" následuje?