Díra v trhu pro altruizmus

V člověku je samozřejmě potřeba přežít.  Je tu i Eros a Thanatos. Také potřeba smečky.
V člověku je ale i touha pomoci jinému, tvořit kulturu, ptát se po smyslu a pravdě, ptát se, co je Pravdou a ne jen názorem. Humanismus, láska k bližnímu, víra v přesahující.
Že je v nás zviřátko i člověk, to se může každý přesvědčit sám v sobě, v nejbližším okolí i v politice.
Dlouhá desetiletí Euroamerika zvířátko v nás popírala. Popírala, nekultivovala.
V posledních letech se zvířátko probudilo, rostlo a sílilo. Bylo to vidět v kultuře. Film ovládli rváči.
Zvířátko rostlo, živené zájmem, který byl možná reakcí na neustále řeči o lidských právech, někdy až zbožnění humanity, někdy až absurdní předaltruizmus.

Kyvadlo se zhouplo, z humanity jsme v temnu pralesa. Nadýmající se ega nedospělých vládců velmocí,  rozkopávající architekturu svobodného  světa, jen a jen pro osobní potěchu, jsou toho obrazem.

Tak jako nebylo prezentováno zviřátko, dnes ve veřejném prostoru téměř nevidět lidské. Humanita, láska k bližnímu... to jsou dnes málem neslušné výrazy.

Ale kyvadlo nikdo nezastaví! Člověkovost začne být zase moderní, sexy, in!
A my ho můžeme propagovat, nejlépe vlastním příkladem, každý den!
Humanisté se zase mohou stát hrdiny davů.
Církve všeho druhu mají šanci se zase stát vysoce žádoucí. Mohou být nesmírně důležité (pokud to ale umí!).

Je tu šance!

Teda, pokud po tomhle období ještě někdo na zemi bude.

P.S. Jistě, je tady otázka, proč nedokážeme udržovat obě, obě potřebné, složky v rovnováze. Proč musí pragmatizmus a idealizmus (velice zjednodušeně označeno) vždycky válcovat jeden druhého, když přitom potřebujeme oba.
Jo, tak to je fakt otázka!