Vysvětlení na úvod

Tento blog bude pojednávat o bytostech, o kterých se nemluví, protože neexistují.
Samozřejmě že existují, ale s řečí je to těžké, hlavně s tou psanou. Řeč umí popsat, třeba, hrnec. I když také nic moc, každý si pod slovem "hrnec" představí něco jiného.
Nebo kvantovou teorii. I když pod tím si zase nepředstaví nikdo nic.
Ale strach? Bolest? Lásku?
A ten chumel sil, pocitů, citů, historii, paměť místa... co je v a kolem starého dubu?
Tak se řekne nějaké slovo, například: "Duch místa". Genius loci. Nebo zakletý mlynář.
Je to bytost. Součet všech  sil, co tam jsou.
Ještě více bytostí vytvoří les, nebo město, nebo domov. To společenství bytostí, duchů, sil, tam žije, mění se. Jednotlivé bytosti přichází a odchází a my je nevidíme a neslyšíme, tedy ne běžným sluchem a zrakem. Ač je vnímáme, vyhledáváme je a nebo před nimi prcháme.

Tím je pojem bytosti definován pro všechny vnímavé. Zbytek má smůlu, ale může doufat, že k tomu doroste, tedy spíš se domlčí.

Kdo mne zná, ví, že umím blbě žvanit. Málokdo ale ví, že umím i chytře mlčet. Ztišit se. Nepředpokládat, nemyslet si, jen vnímat. Nenaučil jsem se to, je to dar. Dar i prokletí.

Když se ztiším třeba v lese, vnímám všechny ty bytůstky, co tam žijí. V každém lese to je jiné, u každé vody jiné. Každý strom má svoji povahu, tak jako člověk.
Jsem trochu zvíře a tak místa lidí na mne působí méně. A pokud, tak často silněji opuštěný kostel než slavný chrám, plný lesku,  touhy po slávě, dávných spiknutích a utrpení otroků na stavbě.

Místa lesní, vodní a kamenná jsou plná duchů. Vedeme spolu své řeči beze slov. Někteří duchové jsou vlídní, někteří  krutí. Mohou pohladit, ranit, vyléčit i zabít. Bývají veselí. Vznešení.
Vracím se pak mezi lidi, do hluku a tuposti. I z lidí vystupují bytosti. Někdy laskavé a moudré, častěji zlé, podlé. Smutné. Nízké.

Zajímavé věc na závěr úvodu. Nejlépe lze potkávat bytosti přírody, když je člověk nahý. To ale naráží na zděšení náhodných kolemjdoucích. Jako druhá vhodná možnost je oblek formální, košile, kravata. Proč? Snad to duchy lesů, vod a strání uklidňuje?
Zděšení náhodných kolemjdoucích je ale stejné.

No, a příště si povíme třeba o nějakém konkrétním místě a bytostech. Třeba o těch, co žijí v tohle rybníce.