Se furt nediv humanisto

Být takovýmhlectím humanistou obnáší, krom jiného, být každou chvíli zaskočen, zděšen a udiven tím, co lidé chtějí. Vím to, jsem také humanista, byť jen na cca dvoutřetinový úvazek.
Takže také se chytám za hlavu a řvu "Jak můžou bejt tak blbý." A ač přesvědčený (jako správný humanista intoš) že všemu rozumím, najednou nerozumím ničemu.

Přitom všechno je tak, jak se dá očekávat že bude a jak přírodní zákony káží.
Volíme lidi, ne myšlenky. Ostatně proto strany nedávají do čela myšlenku, ale figurku, co oslovuje nějaký archetyp. Šaman (velký profesor) Klaus, zbojník proti vrchnosti Zeman, nebo  hodný strejda s padajícími brejličkami, Babiš. Ani jeden na to co hraje nemá předpoklady, ale zahrát to umí a to stačí.
Může v Americe proti "drsnému leč férovému" samci alfa uspět nevýrazná paní? A Americe s ideálem kovboje? No!

Nějaký ten program to, krom figurky v čele, chce. Tedy:
Člověk jako každé zvíře ví, že nejprve je třeba se ubránit a pak teprve starat o své blaho. A tak najdeme nepřítele a sebe jmenujeme vrchním velitelem armády, která zákeřného nepřítele zničí. Tím eliminujeme argumenty proti nám, že vedeme do nenávisti, bídy, že lžeme a jsme blbé a pitomé. To nehraje roli, je třeba se ubránit a tak hurá, už za námi lid běží.
Lid, ne nějací Oni - Blbí, ale my všichni, samozřejmě včetně mne, se tak chováme. Jen někteří si k tomu rozhodnutí vytváříme racionalizující omáčku.

Je to ošklivé? Je. Ale je to tak a je to ještě horší.
Z hloubky duše nás řídí Zákony džungle:
1) Vítězí kdo dá první ránu
2) Dobrota (volání po míru) je přiznaná slabost
3) Pravdomluvnost znamená kapitulaci
4) Blízkost znamená boj a nebo sex (nebo oboje)
Ó ne, neřídíme se tím stále, to ne. Ale tyhle džungloidní poučky jsou tady s námi. Někdy nás ovládnou. některé lidí ovládnou zcela. Také třeba některou kulturu.
Jednání s takovými je pro nás, empatické humanisty, katastrofa a náš konec.

I když ani to naštěstí neplatí zdaleka stoprocentně,  víme také že:
1) Otroci nechtějí svobodu, chtějí se stát dozorci otroků.
2) Utlačovaní (nechtějí volnost, chtějí to svým utlačovatelům vrátit i s úroky.
3) Lidé nechtějí zrovnoprávnit, chtějí diktovat normy
4) Ponižovaní nechtějí důstojnost, chtějí ponížit neponížené.

Teprve až si tohle všechno přiznáme a vezmeme v potaz, může vyhrávat bitvy o mozky a srdce lidí. Do té doby se můžeme jen stále divit, mudrovat a trpět. tak jako už desítky, ba stovky let, co ten nádherný pokus o to, nebýt zvířetem, v naší Evropě začal.