Žvanili jsme o zhoubnosti reklamy a nevěděli, že zhoubná fakt je

Když v druhé půli minulého století začalo tažení proti kouření, cosi se stalo. Reklama na cigarety nesměla ze zákona mluvit o tom, že kouření je fajn, dobré, nijak ho chválit.
Bohulibý úmysl!
A tak reklamáci museli přemýšlet co s tím.
Ale jitěže se vědělo, jak moc rozhodnutí člověka ovlivní emoce. Výrobky propagovaly krásné děvy a  mladí muži, šťastné děti a neméně šťastná zvěř! Nicméně stále se soudilo, že člověk rozumný se rozhoduje rozumem a tož se mlátilo do stolu tvrdými (vhodně upravenými) fakty.
I v politice. A protože to tak dělali všichni, plulo se neměně  dál a dál, kolem bílých skal.
No a ty cigára! Prototo vznikly reklamy bez informací, jen s čistou emocí. Fungovalo to báječně! Mnohem lépe, než nějaká fakta. Postupně na reklamu, založenou čistě na pocitech, přešli všichni a reklamáci se jí naučili dělat.
Časem přišli na další trik. Virál. Jakoby dokument, ve kterém je propagace patřičného zahrnuta. Vtipný, veselý, dojemný. Šíření a působení zaručeno.
Politici se  dále v debatách přeli o volební programy, pravicovost a levicovost, demokratičnost a podobnévěcicolidinevícotoje.
Když pak obchodníci šli do politiky, vzali si sebou své osvědčené rekalmáky. Někteří politici a hnutí, si je vzali rovnou.
Emoce, virály.
Jen ti tradiční dál používali sto let starých postupů, hovořili o číslech, programech, dokonce (vážně!) problémech.
A tak dopadli, jak dopadli.