Pán v kuchyni a svoboda

Na začátku úvahy bylo to, že jsem slyšel vtip. Vcelku blbej vtip. A pak se zamyslel. Výsledkem zamyšlení byla úvaha, kterou nanesu.
Nejdřív ten vtip, rychle, ať to máme za sebou:
Přijde pán nenadále domů a najde, jak již to tak ve vtipech bývá, manželku v ložnici s milencem. Počne láti ženě své i jejímu milci, nadává a vůbec prudí. Milenec, na rozdíl od pána svalnatý chasník, se nakonec naštvě, že mu to tak pokazil a ještě držkuje, chytne pána-manžela za flígr, donese do kuchyně, tam posadí na zem, kolem něk udělá křídou kruh a řekne: "Tak, a dokud ti to nedovolím, z toho kruhu se ani nehneš!"
Vrátí se k té dámě, dokončit co začal. Dokončí a zase začne a zase a zase a nejednou slyší, jak se ten mužíček v kuchyni pochechtává. Za chvíli znovu. A ještě! Potože už se stejně cítí poněkud znaven a má chuť na pivo z lednice, jde do té kuchyně a uvidí pána, jak se potutelně pochechtává.
"Nejsi na palici?" Táže se pána ve vymezené oblasti. "Já si tady užívám v tvém bytě s tvojí ženou a ty se tady chechtáš?!"
"Když ty nevíš, že já jsem z toho kruhu už třikrát vylezl!" Vítězoslavně špitne občánek.
Tak to byl vtip. Z kterého mi po chvíli zamrazilo.
V takovém kruhu sedíme všichni! A všichni se cítíme obrovskými vítězi, když porušíme nesmyslné nařízení, vyspíme se v lese, kde se "to nesmí", porušíme zákon o provozu...
Pochechtáváme se a cítíme svobodnými rebely, krok od kruhu, do kterého zase rychle utíkáme, aby nebyl malér aby se ti,  co vyjebávají s našim životem, nezlobili.
Někdo je revolucionář. Kuchyň zapálí! Joj! Hmmm, takže pak sedí v kuchyni, která byla kdysi alespoň příjemným místem pro bytí, všude kouř, propálenou střechou zatéká.
Nebo shoří všechno a všichni.  Také nic moc.
Nebo androšík si sedne do kruhu a drnká na kytaru.
Nebo někdo řekne: "Mně sex/politika nezajímá, já si toho nevšímám, já si tu sedím...
Nebo... A nebo? Odejde.
Jenže to má háček! V kuchyni je teplo, lednička!
Venku je svoboda, slunce, vzduch! Ale i zima, hlad.
A tak se mnozí vrací, buší na dveře a prosí, ať je nechají alespoň v předsíni.

Dopsal jsem úvahu a došlo mi, že téma kruhu, čekárny a osobní svobody a vůbec, samozřejmě neskonale lépe, zpracoval Ivan Vyskočil ve hře Cesta do Úbic.