Džin, aneb cesta do pekla

Známe to z osobního malého, i toho velkého života,
Známe to a přeci zas a znovu pokoušíme ďábla. Vypouštíme džina, podepisujeme se čertům, pouštíme "Jen na dva prstíčky".
Tenhle člověk si bere půjčku. "Jen aby překonal tohle období, pak..." Jojo, pak už se veze.
Druhý má zase moc práce a pomůže mu dát si panáčka. "Jen až skončí tahle honička", pak zase přestane pít! Dnes výjimečně panáka hned ráno?
A tuhle onen se na chvilku spojí s takovou divnou, trochu asi zákon nectící partou.
Jen na chvilku, jen až se to dá do pořádku. Pak pošlu džina do lahve, čerta do pekla.
Jenže tak se to nehraje. Ona síla nechce zpět, ona získává každým použitím na síle a nakonec nás ovládne a zničí. Ona používáním roste stejně, jako my jejím používáním slábneme.
A v tom velkém světě? Německo na chvíli, jen aby vyhrálo vleklou válku podpořilo ruské bolševiky. A nepoučeno, jen aby ve zdevastované zemi udělalo pořádek, jeho měšťanstvo podpořilo Hitlera.
Pak bylo pozdě. "Jen dva prstíčky tam strčíme..."
Nebo jako Češi dnes...