Krutí a Bezmocní, Tyrani a Oběti

Jo, tohle jsou příšery! Ale nerodí se z mlhy nad močálem ani kouzel. Jsou v nás. Číhají. Čekají na svoji chvíli!
Umělkyně provedla takovou akci: Dovolila lidem, aby s ní 6 hodin dělali, co chtějí. Nečekala, že se tento zvrácený experiment zapíše do dějin krutosti lidí. Já to tedy jako umění moc nevnímám, leč chápu, že to ukazuje něco moc hnusného, zajímavého, poučného a varujícího.
Naprostá moc nad jiným(i) oslovuje v člověku pradávnou, nesmírně silnou a uhrančivou bytost. Tyrana, krutého trýznitele, perverzního sadistu... Jemu brání v projevu plachý, mladý, slabounký humanista v nás. Většinou jejich souboj o naši duši dopadne tak, jak se dá čekat. Věčná sláva nemnohým, co se jim podaří nepodlehnout a odmítnou bičík do ruky.
Dozorci, velitelé, bachaři, vychovatelé, policisté, šéfové, dobyvatelé a hodní tatici a miminy. A také děti. Všichni se někdy dostáváme do situace, kdy máme nad někým moc. Někdy totální.
Běda pak těm, co byli uvržení mezi bezmocné, bezbranné.
Děje se i jiný, podivnější postup: Někdy nemusíme být uvržení, sami se bezmoc zvolíme. Nemusí to být ani tak zřetelné, jak to udělala ona umělkyně. Svoji bezmoc můžeme oznamovat beze slov. Jsme bezmocní z velké lásky, nebo malé sebedůvěry. Nebo proto, že jsme zbabělí a bezmoc nás zbavuje zodpovědnosti za sebe samého.  Bezmoc je opium zbabělých. Známe to z literatury i života kolem nás. Nebo i ze svého. Však jsem býval "hodný hoch" a schytal to.
A co je v malém, je i ve velkém světě.
Jak to dopadne, když se společnost rozdělí na ty, co mají všechnu moc a bezmocné? No, jak asi, že.
A co se stane, když se moc dostane do jedněch rukou? Objeví se osvícený panovník? Ani omylem, tak přichází  kat se svojí suitou sadistů.
A ještě dál k tomu. Není potřeba autority (Milgramův experiment) ani funkce (stanfordský vězeňský experiment), aby se v nás probudil zlý kretén. Je to mnohem horší, krutost je naše základní výbava.

Je to na nás! V našich malých životech i ve velkém světě. Pozor na démona bezmoci! S ním přichází démon Krutosti.