Mámatáta, stát, děti občané, fakani a senilové

 Vypadalo to na dobrý nápad. Nahradit rodinu jako zajišťovatele péči o potomstvo a péče o staré, státem. Tak to bylo vymyšleno na  západě i východě.
Peči převezme stát a uvolnění občané se dají do práce, uplatní nápady, zvýší prosperitu a blahobyt, zrychlí pokrok!
A ono jo. Blahobyt rostl a rostl a pokrok byl najednou tak rychlý, že lidem poněkud utekl a už si běží kam on chce.
A rodina? Ztratila smysl a jsou z ní jen trosky.
No dobře, ona ta rodina je stejně jen pro zlost, že! Tak wocogou?
Třeba, že s tím blahobytem se zvýšil věk dožití a prodloužil věk dětský. Střední věk, kdy člověk pečoval o rodiče a děti, se zkrátil na úkor toho dětského. Navíc člověk středního věku už není hlava rodiny, nýbrž jen živitel. není pak divu, že leckdo chce studovat do čtyřiceti a pak v padesáti jít do důchodu. 
A taky je tu problém. V té rodině leckdy členové rodiny pohádali o priority (pomůcky do školy pro děti, nebo peřinu pro babičku), ale bylo jim jasné, že zdroje jsou omezené a pokud chtějí víc, musí víc dát.
A těm "svým" rodinným dávali celkem ochotně (většinou).
Mámatáta stát je vnímaný jako zlá macecha. Dává málo (vždycky to bude málo), ač určitě někde v polštáři má bohatství a zejména, dává těm, co si to nezaslouží. Tedy  ne mně, v mé současné pozici. Dítě občan je  zle nahněván.
Navíc, stát dává "cizím"! Těm "fakanům" a "senilům", co mne vůbec nezajímají! Co se o mne nikdy nezajímali, natož, aby o mne pečovali.
Ve své rodině dám i podivínskému bratrovi či sestře. Ale těm sockám?! Na Ty já dělám?
Stát nechápu jako svůj, spoluobčany nechápu jako své.
Nutný výsledek je egoizmus. Třeba i skupinový egoizmus.

Nahradit rodinu nějakou církví se nepodařilo, nahrazení "národem" či podobně, vedlo okamžitě k nekonečným válkám na venek a teroru uvnitř státu.

Každá změna přináší něco zlé. Někdy až časem a někdy se nečekaně změní v katastrofu. bacha bratři a sestři revolucionáři, bacha!