Pohádka o zahrádkách

 Byla jedna zahrádkářská kolonie. Všem se tam dařilo dobře, občas zase hůř, ale hlavně líp. Zahrádkáři se dohodli mezi sebou na takovém spolku, díky kterému pak byli silnější a mohli vzdorovat velkým statkářům kolem.
No pohoda!
Taková, co jí lidé prostě nesnesou a zničí si ji.
A tak se začali mezi sebou hádat o prkotiny, přemýšleli, zda by jim v pidizahrádce, uzavřené před ostatními nebylo líp. To se sice mnoho století před tím, opakovaně neosvědčilo, ale na to zapomněli.
A v každé zahrádce měli místní zahradníci své oblíbené kytičky. Často fakt krásné kytičky! Pro ně pak chtěli to nejlepší, což je jistě fajn. Ale také chtěli kytičky, co se jim nelíbili, kytičky těch druhých zadupat, vytrhat.
V tom byli všichni stejný.
Pak začaly problémy s vodou. Bylo sucho a zase sucho.
Pak se na kolonii začali tlačit z jednoho statku, kde sice nedokázali vypěstovat ani trávu, ale měli hodně klacků a nožů.
Do jedné země už i vtrhli.
Zahrádkáři  se moc lekli.
Leč, pak se raději opět věnovali sporům mezi sebou o velikost plotů a hýčkání svých kytiček a likvidaci cizích kytiček.
Největší a nejsilnější statkář, co tuhle zahradnickou unii chránil se rozhodl jí nechat osudu, spíš jí zničit.
A naši zahrádkář?
Jsem na ně zvědav! Aby ne, když tady také zahradničim.

Mi napadá: V jedné malé zahrádce měli jednoho Václava, co ve funkci prezidenta říkal říkal: Musíme být noblesní!
Ono to není jen tak, kdo se noblesně chová, nemůže být naplno lotr.
Pak také měli prezidenta, co říkal "kunda".
Hulvátům, lotrům, lze se to moc líbilo a tak se hulvátsví stalo žádané a postupně se mu přizpůsobili skoro všichni.
Šéfovat pak už mohl i zjevný lotr, trestaný, prolhaný.
Však také čím dál častěji šéfoval.
Všude.

A tak prosím: Buďme noblesní.Fakt to dělá hodně a fakt to může zvládnout každý!

P.S. Noblesní neznamená "elitářský" (to vám nakukali hulváti) , znamená to jemný, slušný, citlivý.