Dvojí podstata

  Hypostatická unie, neboli Ježíš Kristus je plně  člověkem a plně Bohem.

A i my, jsme, jakkoliv zoufale nedokonale, dětmi Božími. Moc nám to nejde a mnozí se ani nesnaží, ale občas to v nás  zasvítí.
Ale všichni, i ti nejvyspělejší, jsou zároveň stále  i lidmi.
A člověk se rodí a umírá, je vázán prostorem a časem a také sám sebou. Vzteká se pro maličkosti, zapomíná klíče a kecá blbosti. Občas udělá menší či větší chybu, někdy přímo odpornost. 
A nebo je také, často,  laskavý a moudrý. To když naslouchá tomu "vyššímu" v nás.

A pak je tu ta druhá část. Tichá, světlá, radostná a plná. Vysvětlit to nejde, slova jsou lidská a pro lidské, tady  jde jen mlčet. Ale jde se tím nechat  prostoupit a povýšit své lidství.

Není proto překvapivé (jak mne to kdysi nesmírně mátlo), že i ten nejvyspělejší jedinec se občas chová jako pitomec.

A není ani překvapivé, že i ten nejtupější primitiv se občas projeví jako mudrc, nebo ohromí svým soucitem a laskavostí - tedy znaky, kterými je dána hodnota člověka.

Božská část je mimo kategorie pravdy a lži, dobra i zla. Svojí plností je ale navýsost pravdivá a dobrá.
S lidskou částí to je jinak. Dualita je u ní základní vlastností. Tady je mezi pravdou a lží, dobrem a zlem zásadní rozdíl.

Nejsou to dvě vrstvy, ani spor těla duše Je to tajemný zázrak. 

Lidství je nám dáno, abychom se rozhodli s kým a kam jít. Abychom vydali o sobě svědectví.
Je třeba být co nejlepším člověkem a  co nejvíc božím dítkem.
Obé spojit!
Ono se  nám to dokonale realizovat nepovede, ale každý, každý, i malý krok se počítá!