Dub a víla

Sedával jsem tak u toho rybníka na Brdech rád, sedával jsem tam často.
Sedával jsme tam rád a často sám i nesám. Pokud sám, tak i nesám, neb se mnou sedávala víla a učenec.
Víla zleva a učenec zprava, neb byli oba vzdělání ve vědách esoterických.
Povídali své příběhy, které jsou zároveň i klíčem k pochopení léčivé a ničící moci tohoto místa.

Víla. O vílách se toho napovídá! Jéje! Často mi i lidé závidí, že se s nimi znám a stýkám. Ale ono to není tak divoké. Většina víl je usedlých, tichých, zadumaných, stydlivých.
No, některé ani moc ne. Tahle tedy vůbec ne.
Sváděla všechny. A úspěšně. Říká se, že svodům víly nejde odolat. Ve skutečnosti se to neví, protože to zatím nikdy nikdo nezkusil. Každý si řekl: "Rychle, než si to holka rozmyslí!"
A tak to šlo, jeden za druhým. Ztráceli duši, víla se radovala. A plakala. Nevěděla proč, ale takhle za jasných měsíčních nocích chodila podél vody a plakala.

Učenec byl znám široko, daleko, vysoko, nízko, svojí, jak již to u učenců bývá, učeností. Jak otevřel papulu, už z něj vypadlo moudro! Fakt!
Obdiv k němu neznal mezí. Jeho rady se odměňovaly zlatem, jeho přednášky se musely konat v těch největších sálech. Mluvil o všem, protože všemu rozuměl. Úplně všemu, fakt že jo!
I ostatní učenci padali k jeho nohám s výkřikem: "O Mistře, pouč nás!"
A tak to šlo, jeden za druhým. Ztráceli duši, učenec se radoval. A plakal. Nevěděl proč, ale takhle za jasných měsíčních nocích chodil podél vody a plakal.

Tak se stalo, co se stalo, ti dva se potkali. I pak se dělo, co se dá předpokládat, že se tak mohlo dít. A když skončili, víla se opět rozplakala
"Post coitum omne animal triste, děvenko, ale proč jsi smutná ty?" "Což nejsi šťastná že zrovna Já?" "S tebou ty huso?"
"Ty vole!" Pravila víla vlídně učenci. "A z čeho jako bych měla bejt? Celá staletí čekám, že konečně potkám chlapa, co nebude panáčkovat, jak já písknu, co na první zalichocení ode mne nezačne slintat a dávat pac! A co ty starej vošouste? Stačilo říct, že mne uchvátila tvá přednáška a už jsi byl omotanej kolem prstu. Achjo, copak nepotkám nikdy chlapa?" "A myslíš, že ta tvá přednáška, ty hluboce se tvářící banality, co opakuješ pokaždý, stále dokola, mně doopravdy zajímaly? Ty jen víš, co od tebe chtějí slyšet, jinak neznáš nic a ničemu nerozumíš,  šmudlo od sněhurky!"
"Máš pravdu." Hlesl učenec. "A já to vždycky o sobě věděl, a proto jsem chodil po nocích tajně fňukat sem, k rybníku. A ani Tebe, holku od rybníka jsem nepochopil! Jsem tupec, korunovanej pitomec, vím to! Jo holka nikdy jsem ve skutečnosti svému věhlasu nevěřil."

A tak se ti dva rozhodli, že zůstanou spolu. On se změnil ve velký dub, s větvemi pokroucenými jak bývaly jeho plané myšlenky. Ona se jako vítr prohání nad vodou i v jeho koruně.
A šíleně se u toho chechtaj.

Proto je pobyt na tomto místě velice vhodný na léčení příliš šťastné lásky a neblaze velké slávy a uznání.
.