Jak to mají ryby

Z dopisu pro Milana S. od moře. O tom, co povídaly rybové.

Milý Milane, ryby jsou krávy! Podporují Zemana, kuliva stavbě kanálu Labe - Odra, že se jim bude dobře cestovat, infrarybostruktura a tak. Havla nesnáší, chodil do té hospody Rybárna. O Fischerovi se před nimi nesmí ani promluvit, hned se jim začnou nadouvat žábry a zbrunátní.
Integraci s pevninisty, multianimalizmus, některé z nich podporují. Prosazují povinná akvária v MHD, restauracích a divadlech. V Národním to prý není problém, to bude než bys řekl ploutev. Stačí zasklít ty lože a napustit vodou a integrace může začít šplouchat.
Část ryb se naopak sdružuje do hejn "Nic než voda!".  "Savce v moři nechceme!" To je jejich heslo. Občas si holí hlavy.
Oblíbená četba mezi rybama je Válka s mloky, nacházejí v tom inspiraci. Dojímá je Stařec a moře, malá rybata pláčí nad osudem nebohého rybáka, sám "stařec" je pak symbolem zla, rybí genocidy, jak říkají. Dvacet tisíc mil pod mořem je považováno za manifest koloniální zvůle savců.
K savcům kytovcům mají často poněkud nepřátelský postoj. Prý: Ať si táhnou odkud přišly! Poněkud smířlivější jsou k velrybám, které jsou na vyložené nepřátelství poněkud velké, v případě vorvaňů a kosatek zubaté a navíc lidmi hubené. Delfíny mají za kolaboranty a vyčítají jim mentální a kulturní zaostalost - neumí udělat tak pěkné hejno, kde se jedna každá rybka mrská naprosto stejně jako ty ostatní.
Poměrně silné je mezi rybami volání po odtržení souše od pevniny.
Migrační krize tady propuká pravidelně, zejména v Sargasovém moři.

Ryby obecně chovají pocit nadřazenosti nad savci, především lidmi. Mají pro to své důvody. Lidé potřebují i k obyčejnému jídlu zdegenerované ploutve - ruce. Lidé se musí dlouhé roky učit ve školách - ryby se narodí a všechno ví. Lidé vydrží pod vodou bez protéz (dýchacích mašinek) jen několik minut!
Jedna stará rybí báje vypráví, kterák část ryb se protivila zákonům, rouhala ve Velké Chobotnici a smilnila.  Padlé ryby! Za to byly potrestány a vyhnány na souš, kde se z nich staly ubozí soušané. Od té doby se stále snaží všemožně vrátit zpět. Zejména lidé, kteří proto tráví volný čas u vody a ve vodě, sestrojují všemožná zařízení a plavení a potápění se.
Zatímco částečnou integraci ryb na souš některé ryby podporují, integraci nás, do vod, odmítají prakticky všichni, krom takzvaných "Přílivářů". Příliváři jsou názorový proud například hlásající, že existuje pouze věčný příliv a odliv je nesmysl, představa vzniklá v hlavách některých hloupých ryb. Pochopitelně jsou zde i "Odliváři". Ti jsou přesvědčení, že existuje pouze věčný odliv a příliv je nesmysl, představa vzniklá v hlavách některých hloupých ryb.

Upgrade: Radikální rybí oceánisté chtějí nejen odtržení moře od souše, ale i naprosté zrušení, zlikvidování mořského dna. Jak jsem pochopil, považují to za výborný nápad.

Trochu hereze. Pozitivní hereze. Pozitívní nasírání lidí?



Jediní antifašisté jsou Němci

Přiznat chybu je umění. Je-li chyba obludných rozměrů, tím víc. Ne, nestačí to, ale dává to naději do budoucnosti.
Jeden takový příběh Evropy vypráví, jak Němcům hráblo. Stali se z nich fašisti. Válka, vyhlazování, koncentráky. Ostatní národy v tomhle příběhu jsou antifašisté. Buď naprostí a aktivní, nebo skrytí, co to na nich moc nebylo vidět, teprve až na konci války. Ale stejně byli vlastně takoví odbojáři. A pokud někdo z jejich národa byl fašista až na půdu, tak po pověsili a z národa vyloučili, tím to byl jedinec - zločinec a ostatní byli čistí. Čistí a velice hákliví na hrabání se ve vlastní historii, která by třeba ukázala, že to nebylo až tak krásné.
Nějak nám vypadli fašisté japonští, co masakrovali civily v Číně a Korei ve velkém, mučili zajatce. Italové co fašizmus pojmenovali, Španělé. Chorvati, z jejichž řádění se dělalo špatně i otrlým ss. Slováci, Rumuni, Ukrajinci... a co Češi se svoji Vlajkou a zbabraným útokem na kasárna? Co velká fašistická hnutí ve Francii, Anglii nebo USA, za války ovšem vymizelé (k fašizmu by se přihlásil v bombardovaném Londýně jen sebevrah a hodinu by nepřežil)?
A co Rusko, tedy CCCP, které likvidovalo v koncentrákách národy a skupiny obyvatel ve velkém, už v době, kdy Hitler ještě maloval obrázky?
Koncentráky také uměli používat Angličané v Africe.
Co kulomety kosící civily a Indii po desítkách a v Rusku po tisících?
Takové jsou ovšem dějiny  lidstva, samej mord. Pokud vím, ale jen Němce napadlo se zcela zásadně omluvit. Ne po stu letech, hned.  Ne za "několik jedinců". Bez relativizování.
Po nich to zkouší, s různými úspěchy i jiní. Někdy to moc upřímně nezní, často dostane omlouvač od svých lidí za to po čuni. Ale zkouší se to! Už není normální bejt vrah. V Evropě, ve světe se tohle myšlení zatím moc neujalo.
Když se to tak vezme kolem a kolem, Němci vynikli nejen jako vrahouni, ale jako snad jediní, co se ze svého selhání dokázali poučit. Poučit a dát svému vlastnímu fašizmu známku naprosté nepřípustnosti.
Jediní opravdoví antifašisté.


Vivat Amerika!

Je lepší něco dobrého zkusit, než jen kritizovat ostatní.
Platí-li to i o národech? A když se na chvíli přestaneme zabývat nutnými nedokolostmi při realizaci?
Každý ví, že Američané jsou prostě strašný. Imperiální války za ropu, arogance s ignorantstvím, vězni na Kubě, hyperkorektnost přerostlá v teror a šikanu. A další. Také to vím.
Co je zajímavé, že zatímco Amerika bývává přísně souzená, kdejaký diktátor je chválený, že své odpůrce  nepopravuje až tak často a ne všechny i s příbuznými. Jiné státy pak zase, když už někde mordují, mají přeci "své zvyky a tradice", "Důvody". Nebo "To je jejich politika, oni už jsou takoví", oni můžou.  Jsou  i obdivovaní jací jsou  šikovní pašáci.
Amerika to hned schytá.
Proto je čas na náhled, v čem jsou (byli) ti Amíci lepší nad ostatními.
Holhééé:
První vážný pokus přiznat všem lidem stejná práva.
Gigantický úkol přeměnit otroky v plnoprávné občany a brát je jako takové.
Zásadní angažmá ve dvou válkách, co jsme si v Evropě spískali, na té "lepší straně".
Zastavení bolševického moru, hrozícího sežrat svět.
Placení základního vědeckého výzkumu.
Dlouhodobá prosperita na která participují ostatní
A další...
Za mě dobrý. Hodno úcty!


Sláva Čechů plémě!

Ale jistě, když se nezasekneme rozebíráním jedné bitvy, nějaké té kapitulace před bojem a jednoho možného výklady nějakého kousku historie, tak Češi dokázali uhájit svoji existenci po staletí mezi mnohem silnějšími národy.
Taky dobrý!