Chrámy, kultura a myši

 Chrámy dneska lid moc nezajímají. Ale o tom jindy.
Kultura, tady ta složitější než akčňáky a sitcomy, nebrala davy nikdy. Jen se akčňáky a sitcomy jmenovaly kramářské písně, veřejné popravy, či drby, zpracované do představení na rynku.
A přesto je (chrámy také, samozřejmě), ona kultura, zásadně důležitá pro samotné přežití lidstva.
I ten nejnekulturnější barbar kdesi v mozku má, že něco takového, jako symfonie či Rembrandtův obraz,  existuje. Vysmívá se tomu, ale i ten výsměch je  uznáním hodnoty.
Hodnoty něčeho, co není jen jídlo, sex, hromadění zásob, násilí a přežití do zítřka.
A ta tichá, nenápadná existence kultury nás udržuje nad úrovní kolonie myší.
Telátka polévající obrazy barvou, aby burcovala za ochranu klimatu, ničí přesně to, co může člověka k ochraně klimatu, životního prostředí, ponoukat. Tedy toho vyššího v nás, co je nad starostí o zmíněné a preferencí aktuálně nacpaného břicha žrádlem.
Regeneraci společnosti po pravidelných výbuších agresivity také člověk bez kulturního zázemí těžko zvládne.
Kultura totiž není nadstavba, ale čím dál víc základní podmínka pro samotné přežití.
Pročpak asi chudí, negramotní lidé, kdysi, zdobili své chalupy malůvkami? He?
Protože tohle věděli, intuitivně vytušili. 

Temno středověku

Středověk.  I když tenhle výklad je pozvolna opouštěn, stále straší. Podle něj po (prý) temném středověku (prý) přišla humanistická renesance. Po ní opět temno baroka a pak humanismus, osvobození... hurá!
Renesance opravdu přinesla pokrok ve vědě, knihtisk. Opravdu vytvořila úžasná díla. Ale a leč:
Upalování čarodějnic ve velkém (upalovaly se od počátků lidstva) není středověk, ale novověk, renesance. Nekončící náboženské války také. Středověk počítáme že končí 1453 nebo 1492. Hus je upálený 1415, takže konec středověku ještě stihne. Luther 1517 přibíjí na vrata své téze (další z možných začátků novověku). Savonarola řádí 1490. Každopádně reformace se vším dobrým i velice strašlivým, je na začátku onoho nového věku.
Na a také: Renesance se vzhlédla k antropocentrizmu, stavícího člověk proti přírodě. Hmmm.
Pak přišlo málem klidné baroko a po něm už to máme současno!
Opět návrat k člověku! K rozumu! Humanizmu! K raciu!
... světovým válkám a holocaustu. 
Člověk se vymanil z křesťanství a - hup k jeho náhradám. Boha nahradil okamžitě národ, tedy Národ a k tomu hafo izmů.
Církev strkající nos do života člověka a snažící se mu určovat povinnosti, hodnotit jeho chování, bleskurychle nahradily stranické sekretariáty A také mediální lynče.
Kdo se nepodal vládě velkých izmů a témat, ten často dopadl ještě hůř. Jako vyděšená, zmatená myška s dnes chytá každé hovadiny, čím dál ulítlejšího a komerčního ezo, populistických stran, nácků nebo levičáků. Racio  končí v iracionalitě.
Případně: "Vše je dovoleno" - to končí v brzy nudících mejdanech a ufetováním v mladém věku.

Ono to s tim temným středověk a osvobozením člověka nebude tak horké.
Ono všechno dobré, přináší i něco zlého. Nepřekvapivě. Zejména, když v tom šíření dobra vše staré, špatné i dobré, zavrhneme.

Ono jde opravdu asi o to, ne se osvobodit od něčeho, ale k něčemu. Pozitivní svoboda, jinak od ní zase zdrháme, žejo Fromme.