Chrámy, kultura a myši

 Chrámy dneska lid moc nezajímají. Ale o tom jindy.
Kultura, tady ta složitější než akčňáky a sitcomy, nebrala davy nikdy. Jen se akčňáky a sitcomy jmenovaly kramářské písně, veřejné popravy, či drby, zpracované do představení na rynku.
A přesto je (chrámy také, samozřejmě), ona kultura, zásadně důležitá pro samotné přežití lidstva.
I ten nejnekulturnější barbar kdesi v mozku má, že něco takového, jako symfonie či Rembrandtův obraz,  existuje. Vysmívá se tomu, ale i ten výsměch je  uznáním hodnoty.
Hodnoty něčeho, co není jen jídlo, sex, hromadění zásob, násilí a přežití do zítřka.
A ta tichá, nenápadná existence kultury nás udržuje nad úrovní kolonie myší.
Telátka polévající obrazy barvou, aby burcovala za ochranu klimatu, ničí přesně to, co může člověka k ochraně klimatu, životního prostředí, ponoukat. Tedy toho vyššího v nás, co je nad starostí o zmíněné a preferencí aktuálně nacpaného břicha žrádlem.
Regeneraci společnosti po pravidelných výbuších agresivity také člověk bez kulturního zázemí těžko zvládne.
Kultura totiž není nadstavba, ale čím dál víc základní podmínka pro samotné přežití.
Pročpak asi chudí, negramotní lidé, kdysi, zdobili své chalupy malůvkami? He?
Protože tohle věděli, intuitivně vytušili. 

Dnešní doba, to je hrůza! Fakt?

 Furt to slyším. Žijeme prý v hrozné době! Možná prý vůbec nejhorší! (?) Už nemá cenu se ani o nic snažit.

Mno, jasně, mládí to tak vidí asi vždycky. Hyperkriticky, tak je to dobře.  Já jsme to také tak viděl.
Inu, tenkrát bolševik nade mnou, perspektiva jaderného konfliktu s obětováním Evropy reálná, cestovat maximálně po republice. Perspektiva bydlení? Leda mnoho let života obětovat, a po práci a o víkendech stavět. Ekologie? No..

Jasně, dneska to je občas těžké, perspektiva všelijaká.

Ale kdy to tedy bylo dobré?

Doporučují tyto odkazy:
Války: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_v%C3%A1lek
Mory: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pandemie
Hladomory: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_hladomor%C5%AF

Ty hodně staré události tam jistě nejsou ani zdaleka všechny.
Ale je to jedno za druhým, stále a furt, většinou společně.
Stojí za o se kouknout, kolik procent na to či ono zemřelo. Bývalo to i v desítkách procent, celé oblastí vylidněné.

Ani válka, ani mor, ani hladomor nejsou něčím dávno překonaným, co se nás už nemůže týkat. Naopak, jedno, druhé, třetí je aktuální hrozba... stejně, jako tomu bylo vždycky. 
To jen posledních pár desetiletí ve střední Evropě a Severní Americe nás rozmlsalo.

Vůbec si nemyslím, že (ten náš tady) svět je ve stavu, kdy je nutné s ním něco zásadního dělat, změnit ho. Spíš že by bylo krásné, kdyby to co je, ještě chvíli vydrželo!
Protože lepší se nenabízí.
Ale horší hrozí akutně!