Kde Ho můžeme potkat a je lépe lovit lidi, nebo ryby?

 Evangelia nám vypráví, jak Ježíš před smrtí chodil po zemi a lidé poznávali, že je to On. Spousta lidí v něj rychle uvěřila, ti bystřejší hned, na první pohled.
Ovšem ve chvíli, kdy se vrací vzkříšený, po ukřižování, situace se mění a už tak zůstane, celých těch čtyřicet dní. 
Jeho nejbližší ho nepoznávají! Marii stačí napovědět tím, že jí osloví. S dalšími musí společně pojíst, případně ukázat své rány, tělesnost. 
Změnil se tím, jak sestoupil do pekel, vystoupil na nebesa a vrátil se na zem? 
Od té smrti na kříži holt musíme dávat velký pozor, abychom si všimli, že zrovna teď s námi mluví Bůh. Může nás oslovit  v hostii, ale také v kapce rosy v trávě. Může promluvit v uměleckém díle, ale můžeme ho zaslechnout i z prachu cesty.
Může se projevit všude, nebo také nikde.
Určitě bude ve skutcích milosrdenství, v našem soucitu, laskavosti, otevřenosti.
A záleží na nás, jestli Ho uvidíme, zaslechneme a pochopíme, že je tady s námi.

Když Ježíš začínal své působení, řekl rybářům, ať jej následují a stanou se rybáři lidí. Oni zahodili své sítě a šli a nim.
Po svém vzkříšení, dle Jana, vyzval stejné muže, aby nalovili ryby a zajistil dobrý úlovek k snídani. 
Pak je poslal hlásat evangelium.
Od té doby víme, že než se budeme věnovat duchovnu, je potřeba se "nasnídat". 
Ať už ten pokrm znamená cokoliv.

Pro mne všechna matoucí místa v Písmu vysvětluje: "Proč hledáte živého, mezi mrtvými?" ( Lk 24, 5-6)
Dogmata, naše představy, konstrukce, interpretace... to nám může pomoct. Ale je to mrtvé, už ve chvíli, kdy to vytvoříme. Je to jen pomůcka.
Důležitý je On. 
A ten je živý a přítomný.
Jen ho poznat!
Jen být ochotný ho poznat.
Jen být ochotný si připustit, že teď, teď právě, stojí vedle mne.
A že tam stál vždycky.