Sociálně adaptovaná paní Erna Petriová a my

 Když se jednoho dne vracela mladá paní Petriová kočárem domů, zahlédla v příkopě pět polonahých, hladových, zbědovaných dětí.
Vzala je k sobě do kočáru, odvezla domů a dala jim jídlo.
Pak je vzala do lesa k jámě, kde byl masový hrob a tam je zastřelila ranou do týla.
Bylo to během druhé světové a ty děti byly, jak se paní Erna dovtípila, uprchlí žide z transportu. A židy, jak dáma slýchala, je třeba zabíjet. Taťka nebyl doma, tak to vzala za něj, ať je na svou ženušku hrdý! A děti pyšné na maminku!
Paní byla manželka muže od SS.
Zbraň kterou střílela byla dárek od jejího tatínka, tatínek měl asi dceru rád.
Ta paní měla ráda svého muže a především své dvě děti. Nejspíš i rodinné přátele.
Paní Erna byla nejspíš výborně sociálně adaptovaná dáma! Běda, třikrát běda adaptovaná na prostředí, do kterého jí osud vrhl. To prostředí bylo zrůdné.
Je pravděpodobné, že kdyby se ta paní narodila jinde a jindy, byla by laskavou selkou. Nebo vlídnou ošetřovatelkou nemocných. Nebo jeptiškou. Nebo hrdinou partizánkou, nebo prostitutkou a nebo vědkyní.
Ona se však vyskytla tady a tak se stala vraždící zrůdou, odporným hnusem.

A my? My si nad ní právem odplivneme a pak?
Dáváme si velký, ale velký pozor, na co se adaptujeme? Opravdu? Fakt, vždy?
A co já? Hmmm... jsem se vážně nikdy nepřidal k něčemu nepěknému, co pořádala má parta, bublina?
Jasně že přidal, i když k vraždění dětí to naštěstí mělo hooodně daleko.
A dnes? Já? My?

Dávejme si pozor na to, kam nás vede přirozená a v zásadě zdravá schopnost akceptovat sociální skupinu, ve které žiji.
A važme si podivných exotů, kteří myslí a někdy i žijí, mimo, nebo i proti společnosti. Ukazují nám, možná past, do které míříme.

Milion chvilek není spasitel, jen velký úspěch

 Milionu Chvilek s Mikulášem Minářem v čele se podařilo neuvěřitelné! Během krátké doby uspořádat tři velice úspěšné manifestace!
Současná vláda by mohla mít obavy. Ale asi mít nemusí. Do boje s Chvilkaři za ně vyrazila názoroví souputníci samotných Chvilek.
Ti se usadil u svých PC a sepsali, proč byly manifestace blbý, špatný, bezzubý. Vždyť druhý den vláda napadla! Nevznikla strana, co má miliony členů!
Do jaké míry pisatele pohání uražená ješitnost, že samo nejsou hybateli děje, to nevím. Každopádně, pokud by chtěli jimi být, museli by nejprve od těch compů vstát a něco dělat.
Nekonečné žvanění po sítích a médiích má jen dva efekty. Přesvědčení si užijí souhlasu. Kritizovaným se citováním zvýší dosah.
Tedy je to značně kontraproduktivní. 

Manifestace nemají něco konkrétně měnit! Od toho jsou volby, strany.
Manifestace mají manifestovat (to je překvapení, co!) , že nějaký postoj má silnou podporu.
Mají udržovat společnost aktivních při životě a propojovat.

Na změnu poměrů je potřeba měnit poměry (opět nečekané!). Vstoupit do stran, zakládat spolky... snažit se!

Konkrétně a na živo, ne žvanit stále dokola!
A už vůbec ne likvidovat, dehonestovat ty, co se už snaží!  

 "Tak často slyšíme, jak lidé říkají: "Zlé časy, svízelná doba." Žijme dobře, pak bude i naše doba dobrá. My jsme ta doba. Jací jsme my, taková je doba.“
To řekl Augustín, řečený svatý. Už hodně dávno, ale je stále pravda.