Soumrak rozumu

 Léta se naše civilizace opírala o tři sloupy: Morálku, úctu k člověku a rozum (věda). Dědictví desatera, křesťanství a antického dotazovaní se.
Ač to nevypadá, někde v nás tuhle hodnoty jsou, nebo možná byly a přeci jen malililinko korigují agresivního primáta v nás.
Ty tři hodnoty spolu neměly  vždy harmonické vztahy. Občas chtěl někdo vysvětlit morálku a rozum jen z víry, či rozumově pochopit zbylé dvě, či jinak a podobně.
Ale ty tři sloupy tu byly a držely nás, alespoň trochu, někdy, nad vodou zmaru.
Jenže víra byla vytlačena a morálka také. Takzvaně pragmaticky, ve skutečnost idiotsky.
Zbyl rozum.
Jenže v myšlenkové komplikovaném světě, kde se navíc rozum snažil plnit úlohu morálky a víry, se člověk ztrácel a rozum s ním.
Nastoupili experti, kteří rozuměli jednomu koutku světa a ten pak vysvětlovali a řídili. 
Občas ho řídili špatně, občas mu nerozuměli, občas to byli fachidioti.
Lidé zavrhli i experty a s nimi rozum a vědu.
Nechali si názory, nárok na vydávání pocitu za  pravdu, emoce.

Jásající rozum, co potřel své dva souputníky, Víru a morálku, to neustál. Nepochopil, že sám stát nemůže, že bez zbylých dvou nohou padne.

A padl. 

co z nás dělá pitomce

Co z nás dělá pitomce?
 Asi nejvíc uzavřenost a strach. 
Což se potencuje, neb ustrašený člověk zalézá do ulity a v ulitě se člověk bojí.
Ustrašený tvoreček, s minimálním rozhledem, s minimálním povědomí o "těch druhých" je ideální materiál na oblbnutí a zařazení do tupé smečky poháněné nenávistí.

Jak se bránit? Jak bránit ostatní?
Možná takhle. Není to samospasitelné, má to i háčky, ale pomáhá to. Probatum est!
Tedy:
Sociální kontakty. Otevřenost a strach mírní kontakty s druhými. I když v případě hodně negativních zkušeností to může být naopak.
Mládí je přirozeně odvážné a otevřené novému, cizímu. I když se může radikalalizovat a zavřít do sekty. 
Vzdělání rozšiřuje obzory. Pokud tedy nesklouzne do fachidiocie.
Cestování samozřejmě, pokud to není do uzavřeného hotelu s vlastní partou.
Přiměřené (ne příliš veliké!) materiální zajištění může pomoci otevírat a chudoba (je-li velká) uzavřít.
Víra v toho či onoho, případně víra ateistická. Ty mohou zcela klidně člověka uzavřít, stejně tak, naopak, zbavit obav a otevřít.
Kultura může hodně pomoci! 

Každopádně tady máme dvě rozdílné bytosti.  Člověka otevřeného, hledajícího, primárně přátelského a nebo zapšklého, nenávistného. 

Není "spravedlivé nenávisti", nenávist je vždycky selhání a asociálnost je vždy porucha.