Vztahy, tahy, hihi, hy

 Z generace na generaci jsou vkládány do myslí žen a  mužů nejedny stupidity.
Jedna z nejvýraznějších je ta, že muži se učí opovrhovat ženami a ženy nenávidět muže.
Stupidita je zde diagnóza, ne nadávka,  používám definici Carlo Mario Cipolly (1922-2000): "Stupidní člověk je ten, který způsobí ztráty jinému člověku, nebo skupině osob, aniž z toho má jakýkoliv užitek; dokonce může i sám utrpět ztrátu."
Opovrhování ženami nutně vede k jejich další nenávisti k mužům ("všichni jsou stejný a je třeba s nimi neustále bojovat") a také ona nenávist vytváří další a další opovržení ("blbá zlá slepice"). 
Kruh se uzavřel.
Výhody to nepřináší nikomu (vynechám-li ukojení perverzních pudů), ztráty jsou tragické pro všechny,
Tento poklad stupidity předávají otcové synům, matky dcerám, kamarádky kamarádkám a kamarádi kamarádům.

Zdálo by se tedy, že dlouhodobý vztah muže a ženy je nemožný. 
A také to tak v praxi vypadá. Dlouhodobě funkční vztah je žádný vztah.

Jenže to není ještě všechno!
Každému z nás někdy ubližovali nezájmem, podceňováním,  ponižováním i fyzickým násilím (které je vždy i psychické, jistě).
Je to hluboko v nás, je to temná bažina, plná odpudivých skřetů.

A hle!  A přece! Náhle se dva potkají a je to prostě fajn! Super!
 Jejich lepší je osloveno! Poznají spolu porozumění, vstřícnost, úctu, laskavost a lásku.
A už jsou spolu!
A jestli neumřeli...
...jestli neumřeli, skřeti z bažin minulých traumat, horrorů... vylezou a začnou škodit. "Pomstít se! Dát mu/jí to sežrat za..." ...za něco, s čím dotyč(ný/á) vůbec nesouvisí a často ani o tom neví, takže nechápe, co se děje.
K tomu ony vztahové "moudré rady" a odpozorované modely, debilních (tohle je to nadávka) rodičů a kamarádů. 

A kde je naděje?

No, hledejmež, hledejmež! 

P. S, Vztah není místem kde bydlí láska, vztah není ani místem, kde je boj, vztah... vztah je jen prázdný prostor, kde jsme se potkali a už zůstali. Čím ho naplníme, to je na nás.
Nejsme otroky nějaké "dějinné nutnosti", tím jen omlouváme vlastní egoismus, lenost změnit jedovaté vnitřní nastavení.   

P.S, II Tenhle zápisek je vytažen a lehce doupraven z minula, někdy z roku 2012. Není to aktuální reakce :-). 

Dobyvatelé ze Starého Zákona, anarchistka a natírání

 "Spatřili město, žijící si v bezpečí a v něm klidný a bezstarostný lid. ... Viděli jsme tu zem, je velmi dobrá. Vy otálíte? ... Bůh vám ji vydal do rukou. ... Pobili je ostřím meče a město vypálili."
(Kniha Soudců kapitola 18)

Pohoršuje vás to? Mne ano! Ale tenhle přístup: "Je tu někdo, kdo je mírumilovný a bezbranný, zabme ho!" je normální u zvířat, i u lidí.
Není to proto, že zvířátka jsou ošklivá, nebo lidé ošklivý, ono to tak v přírodě je.
V přírodě. U části lidstva, se na základě židovsko - helensko - křesťanském, se vyvinula civilizace (ona fakt není tak strašná, jak se někdy domníváme). Morálka. Empatie... 
Trvalo to stovky let (už v tom SZ se objevuje počínající humanita) a je to takový slabý nátěr na tom zvířeti v nás, ale je tady.
U někoho, pravda, velice neznatelný nátěr.
A ono  to je i ve vztazích, včetně partnerských. 
Slabý nátěr, který je třeba obnovovat.

Ovšem nátěr není celoplošný a jsou jedinci a  kultury, které ho nemají vůbec a humanitu omezují na plnění ohledů ke "svým" přikázanou jejich kmeny.
Ti uvidí mírumilovný lid a usoudí, že Hospodin, Aláh, kdokoliv a cokoliv, jim je předhodil za pokrm, nebo že sežrání onoho lidu je povinnost vůči bohu, Národu, Straně... Revoluci...
Nemají vděčnost za poskytnutou pomoc, vidí v dobrotě slabost a povel k útoku ve jménu... čehokoliv, co personifikuje zvíře v nich.

Občas se hádávám s jednou mladou dámou. Jsou to krásné hádky a užívám si je.
Z a) Jsou to ty milé, předsíťové hádky, které neobsahují zlobu ani opovržení, jen cvičí a tříbí myšlení o tématu.
b) Říká přesně to, co jsem hlásal před lety i já.
Hlásal, ale pak prohlédl/zesenilněl, zmoudřel/zblbl a nějak se mi to zpochybnilo. 
Už nevěřím, že samotným  odstraněním "zlého" krále nastanou zlaté časy. Že jen samotným odstraněním "zlého a nespravedlivého" zřízení nastane ráj.
Ne, na místo zlého krále se nahrnou další a z nich zvítězí největší, nejkrutejší hajzlík a bude ještě hůř.
Na místo prohnilého systému se vecpe hrubozrnná tyranie.
Nátěr spadne a jsme zase zpět.
Jediná cesta, myslím, je natírat a natírat humanitou kde se dá. Ostatně, tak jsme dospěli k historicky bezprecedentně příjemného stavu tady a dnes. Nedokonalému, ale stále lepšímu, než cokoliv, co bylo.
Veškeré revoluce vedly jen k návratu zpět - lak se loupal.

Jo, vlastně jsem zapomněl oné (vážně bez ironie velmi chytré)  diskutérce, položit základní otázku: "Kdyby jsi se narodila jako panovnice v nějaké zemi, co bys dělala? Jak zajistila, aby tvou zemi nenapadli a nepobili lidi ostřím meče? Jak by jsi lid, neschopný samostatně hospodařit, rozhodovat se (a takový lid skutečně je!) všechno nerozkradl a neskončil v hladomoru?
Já odpověď neznám!
Já si jen tuhle otázku kladl tak dlouho, až... až jsem se octl v názoru - viz výše. Natírat je třeba!