Pragmatizmus, realizmus, Machiavelli a nepraktičtí idealisté a pravdoláskaři

 Snad neschopnost vidět déle, než pár let, způsobila, že lidé se domnívají, že "racionální" , bezskrupulózní a nízkoideová politika vede k úspěchu.
Za takového proroka tohoto přístupu je považován autor Vladaře, Niccolo Machivalli.
Ten ale sice třináct let pracoval jako úspěšný diplomat, leč pak byl zatčen. mučen, zavržen. Jeho geniální schopnost, být úspěšný v politice, zůstala jen v teorii.
Kupodivu, to jeho obdivovatelům nepřijde divné.

Kdo vlastně uspěl?
Nejdříve bychom si měli definovat "úspěch". Ale dobře, ať je po obecném vkusu, dáme za "úspěch" velikost a trvanlivost zářezu v té malinké části dějin, které se v naších zemích označuje jako "dějiny" . Co "existovalo doopravdy" (tak to mnozí říkají).
Tak! Záporná strana dějin? Dějin "hmatatelných",  měřitelných množstvím zavražděných  lidí. Měřitelných virtuální čarou hranice říše, množstvím otroků a podobné.
 Čchin, Džingischán, Tamerlán, Cesar, Napoleon, Hitler, Stalin, Mao... 
To byli všechno zvrhlí idealisté. Idea říše, moci! 
Vyhráli, ale moc dlouho jim to nevydrželo. U některých, když uděláme konečnou bilanci, to bude dělat víc jak milion mrtvých na rok vlády.

Po Shakespearovi toho zbylo víc. Ten zůstal v kolektivní pamětí. 
A Beethoven, Michelangelo...
No a pak:
Proroci a vynálezci. Každý jinak.
Vynálezce kola je s námi, přes svůj vynález, stále. Pasteur také. A další lékaři vynálezci, a samozzřejmě chemici, fyzici, psychologové... To jsou zářezy do dějin co trvají!
A je tu parta lidí, jako Konfucius, Lao c, Buddha, Mahávíra, Mojžíš, Ježíš, Mohamed.
Mohamed a Mojžíš byli vcelku lokálně akční. 
Další jen povídali a Ježíš dva roky kázal, byl nepochopený, pronásledovaný a zavražděný. Ovšem jeho vyznavači to nevzdali a když na svoji stranu získali vzdělaného managera a experta na PR Pavla, který s Apoštolem Petrem a dalšími udělali turné a když ještě vydrželi... tak vyhráli.
Obě úspěšné skupiny si pěstují myšlenky, ideály.  Ty uvádějí na svět.
Zajímavé, že jak věda tak duchovno jsou často zneužívány. Zbraně, manipulace u vědy. U každ víry  války, pronásledování.
Osobně nemyslím, že je proto třeba opouštět vědu nebo víru.
Zajímavé také je, že se věda a víra nemají moc v lásce. Jakoby pomíjí, že ani jedno nestačí.
Asi každý si všiml, že pokrok ve vědě přináší obrovské zpříjemnění našeho pobytu na zemi. Ale ne klid, pochopení ostatních a sebe a nakonec toho štěstí.
Neméně zjevné je, že víra, meditace či podobné, nezajístí jídlo, obranu. teplo a střechu nad hlavou. 
Nemohli bychom už jednou užívat obé, každé tam, kde má svoje místo?

Jo, ty dějiny! Nešlo by omezit  ty lokální, chvilkové události (panovníci, změny hranic...) a věnovat se tomu, co je v dějinách lidstva podstatné?  
Co to je, to asi netřeba psát.