Hodný lidi

Nechci ani náhodou říct, že laskavost, empatie a spol jsou špatné. To néééé, ani náhodou.
Jen každé dobré. má svůj rub. I to nejlepší a nejkrásnější.
Takový hodný člověk každému rád pomůže, každého chápe a miluje dobro.
A nenávidí zlo!
A  když se vhodně dozví, že židé zabili Ježiška a Aničku Hrůzovou, že kapitalisté vykořisťují dělníky, statkář... A nebo dneska ti a tamti, to a ono, tak se hned spravedlivě rozčílí.
Protože je hodnej. On je fakt hrozně hodnej, určitě takové taky znáte.
Přepne do primitivního módu pro boj a vyrazí ve jménu dobra rozbít zlu držku, V tom lepším případě. Nebo zlo izolovat v nějakém táboře. Vymítit zlo ze světa, aby dobro mohlo totálně zvítězit.
Hodný člověk už má podlité oči krví a vůbec si nevšiml, že od toho prvního naivního zbaštění nějaké zprávy se stal někým jiným a že ho řídí někdo jiný. A že Bůh to není.
Hodný člověk také důvěřuje své intuici. A vnutit něco člověku do jeho "intuice", to je  strašidelně jednoduché.
Je to smutné, ale dobrota sama o sobě před ďábelm nechrání.
Cit bez rozumu je nebezpečný stejně, jako rozum bez citu.
Rozum bez citu je nebezpečný stejně, jako cit bez rozumu.