Selský rozum a Pavlův reflex

Rozhodující pro rozhodování jsou emoce. Rozum použijeme až na to, abychom ono rozhodnutí zdůvodnii. Rozumem vytváříme ex post důvody, proč tahle holka je nejlepší, tohle auto co si kupujeme nejlepší, naše děti nejlepší, tahle houska nejlepší, náš izmus nejlepší...
Zaklínáme se rozumem, ale nenecháme mu často ani hlas poradní.
Emoce řídí nás, ale kdo řídí emoce? Samozřejmě se domníváme ony jsou od nás. Což je koneckonců ukázka řečeného, myšlenka, že by naše pocity byly do nás vložené se nám nelíbí a proto nenenene!
A ono jojojojo.
Jedním z nejjednodužších způsobů je vytvoření emocionální vazby na nějaké slovo. Protože myslíme, když už myslíme, jazykem, respektive jazyk ovládá myšlení.
Začnu-li používat nějaké slovo, něco zatím celkem neutrálního, třeba cyklista, s obrázky rozkvetlé krajiny, usměvavých zdravých lidí, dětí a zvířátek, slovy jako dovolená, bohatství, láska, vytvoří se reflex, který budeme prezentovat jako vědomě rozhodnutí podporovat všemožně cyklisty,
Pokud budeme užívat slovo cyklista s obrázky zmrzačených, nehod, nevlídného počasu, ztrhaných tváří, slovy jako zranění, nemoc, ohrožení, strach. Bude výsledek také jasný.
Některá slova  náboj již měla: výhra, nemoc, dovolená, oběd, oběť...
Jiná ho získala, nebo  byl na ně navěšený záměrně.
Pak už stačí jen použít slovo a člověk zareaguje. Pavlův refelx, který sám slinící označí za Zdravý Selský Rozum a nebo Analýzu, dle svého založení.
Kulak, Sparta, bolševik, ekolog, Euro, uprchlík, Slávie, neziskovka, levičák, pravičák, homosexuál, homofob, cikán, žid, Němec, Polák, Rus...
A sliním a sliníme, vespolek dál.
Často na povel. Argumentů netřeba, stačí říct ono slovo a bouřlivá reakce z obou ran se dostaví, debata není možná.