Inteligence umělá a ta naše

 Včera jsem zrovna hovořil se svým synem o AI. On pravil, že se mu nelíbí tenhle termín, neb naznačuje, že ty mašinky opravdu přemýšlí. A ono ne, ony jen mechanicky třídí vesmírná množství slov, slovních spojení a dávají je dohromady.
"Myslím", že má pravdu.
Nojo, ale jak to děláváme my?
Jsme opravdu "myslící", "inteligentní", nebo jen mechanicky klademe slova k sobě, tak jako AI?
Na základě své výchovy, svých mindráků kompilujeme náhodně zachycené informace a sestavujeme z nich cosi, co pak nazýváme "Můj Názor" a za ten věrni službě svému egu, bojujeme.
A nebo ne? Asi jak kdo. Jak kdo.
Není AI pro nás mementem? Ve smyslu: podívejme se na sebe a konečně doopravdy mysleme.
A ještě něco:
Ve starém francouzském filmu Velké manévry má fešný důstojník populární sport. Svádět. Vyzbrojen půvabem a šarmem mu to nedělá problém. Navíc jeho inteligence (není vlastně umělá?) má v systému patřičné věty, které bez obměny sype na vybranou (zde losem v rámci sázky).
Tady se ale náhle systém zadrhne.
Za a) ona dáma ho jednou zaslechne, jak totéž co jí, bez sebemenší změny říká jiné. b) on se do ní skutečně zamiluje.
Ona se mu vysměje. On se jí snaží vysvětlit, že tentokrát je to jiné, říká, jak jí miluje,že... a ona ironicky jeho věty dokončuje za něj. Ty věty, které dřív říkal stroj, teď říká člověk.
Ale už to nejde rozeznat.
Nezbaví nás AI zbytků možnosti rozeznat autentickou řeč, vycházející z našeho lidství, od žvástu mechanicky sestaveného ze slov a frází?

Vim já...