Pověst o laskavém muži

 Pověst praví, že kdysi na Brdech žil strašně hodný šlechtic. Expresivní intenzifikátor "strašně" byl u něj totálně oprávněný. Jeho dobrota byla až strašná.
Také byl hrozně laskavý.
Pomáhal stařenkám krást roští ve vlastním lese. Pečoval o zatoulané psy a se svým spřežením dával vždy přednost zprava.
Přizpíval na chudé a spíval na kůru.
Lidé ho vyhledávali, protože měl pro každého vlídné slovo a dobrou radu.
Dokonce ani na Fejzůku nebyl zlý a útočný!
Také se ho trochu báli a štitili, ta jeho dobrota byla až strašidelná.
Ten dobrý muž měl zvláštní zvyk. Čas od času, a také čím dál častěji odcházel sám do lesů.
Šel, šel, gaté, parasnagaté, Ten strašně hodný a hrozně laskavý šel, až došel strašně, hrozně daleko.
Tam usedl na kámen, nikým neviděn a ponořil se v meditaci.
Seděl tiše a nehnutě.
Jen jeho rty cosi šeptaly.
Jen já vím, co šeptaly.
Bylo to: "Jděte už všichni do prdele!"
Jak to vím? Byste rádi věděli, co! Tůůůdle!