Buřič je někdy jen pako

 

 Máme u nás, v euroamericku, velkou úctu k buřičům. Často oprávněnou! Prosadili úžasně dobré věci ve společnosti, vytvořili nádherné umění a posunuli vědu dál k pravdě.
Z toho ovšem vyšla jakási podivná rovníce: Je proti = úctyhodný člověk co nejspíš má pravdu, když je v opozici. A hrdina, stojí statečně proti davu.
Známe disenty, co slavně padli a nakonec jejich myšlenky zvítězili a nebo ty, co zvítězili osobně. Společenské reformátory střihu M. L. Kinga,  geniální malíře jako Van Gogh, lékaře co žádali kolegy si mýt ruce a bojovnice za volební právo žen. Vědce toho, či onoho
Neznáme tu početnější množinu pomatenců, exhibicionistů, mazalů, paranoiků, kariéristů.
A tak upínáme pozornost k disentním názorům.
Zpochybňovačovi je věnována nejen zasloužená (protože nesouhlas má být také slyšet) pozornost, ale stává se významným, často hlavním hlasem, který nám zprostředkovávají média.
Čím složitější, většině lidí méně srozumitelný problém, tím radostněji nasloucháme "odvážným", kteří si automaticky získávají naší podporu, často prostě jen tím, že "jsou proti".
Ti pak, někdy zcela záměrně, tenhle nás přístup využívají.
Nejen umělec musí šokovat, aby byl vidět.
Známe to: "Oni sami lékaři, vědci... nemají jasno a každý říká něco jiného!" Dumá nad problémem typický mudrc z lidu, co informace  čerpá z novinových titulků a poslechu populárních kanálů tv, na půl ucha, během večeře. - A přitom ten "proti" reprezentuje třeba jen 2% názoru mezi odborníky.
"Voni mu to nechtěli vydat, natočit..., to je škandál!" - Přitom někdy fakt není proč.
"Konečně někdo, kdo jen nekejve a dokáže se Jim postavit!" - No nekejve, a co?
Exhibicionistě, zoufalci, figury, co si na odporu proti mainstreamu staví karieru a obživu, pomatenci ovládají prostor.
Ono je zajímavé, proč mainstream by měl být něco špatného.
Ovšem bacha, rovnice buřič = pako, je stejně, možná ještě víc blbá, než buřič = hrdina co má pravdu.