Tři povídky z Ruska 2022

 

 

Vladimir Vladimirovič Putin seděl tiše, bez hnutí, za svým stolem v pracovně. V tom se rozhrnul závěs a vstoupil Vladimir Vladimirovič Putin a přikázal strážcům odnést voskovou figurínu. Už se chystal usednout do křesla a začít úřadovat, když s tajných dveří přišel Vladimir Vladimirovič Putin. Ještě než stačil něco říct, ze stropu se na zlatém řesle a zlatých lanech snesl Vladimir Vladimirovič Putin a oba dvojníky vyhodil.

"Už ani sám nevím, kdo jsem." Pomyslil si. "Nejsem i já dvojníkem někoho jiného? Kdo mi sem asi nastražil a co sleduje za cíl? Není to Ivan Hrozný, kterého potkávám na chodbách a o kterém ten pitomec doktor říkal, že je pouze mojí představou! Ještě když toho bastarda felčara popravovali se prý neuctivě vyjadřoval o mém zdraví!"

Nejhorší jak ten Ivan Hrozný strašně skučí! To dělá špatné svědomí, ještě že já jsem nikdy nic špatného neudělal a neudělám!"

"Do práce!"

"Ať to čortovo lejno jde dál!"

"Drahý příteli Lavrove!"

"Vladimíne Vladimírovičí, můj nejdražší!"

Muži se objali a několikrát políbili.

"Sergeji, jak víš, armádě se moc nedaří!"

"Vím, asi bychom měli najít viníka toho stavu, milí Vladimíre."

Muži na sebe zkoumavě hleděli, po chvíli řekl Lavrov:

"No, já jsem v tom nevinně. Mám totíž tu čest na jednom místě hostit Tvoji favoritku, Anu Vasilejevnu."

"Jistě by jsi si vzpomněl, kde to místo je, chlapci z Ljublanky by ti pomohli vzpomínat, milí můj!" Na to Putin.

"Ne, sám to nevím a pokud odsud neodejdu, bude bohužel stažena z kůže." Sladce se usmál Lavrov.

"Jistě, však jsem tě jen kamarádsky popichoval!"

"Ovšem, legraci mám rád. Ale k problému, co ten indiánský chuj dojebaný?"

"To prase Šogju? To je nápad!"

"Zdá se že je za dveřmi, ať vstoupí!"

"Přátelé, rád vás vidím! Vladimíre, kamaráde, ty jen kveteš!"

"I ty, Šogju! Od našeho posledního setkání nad čajem jsi se krásně uzdravil!"

"Ovšem, ti tví mamlasové se s Novičokem asi nikdy nenaučí."

"Abych nezapomněl, rakety teď míří na Kreml!"

Na obrazovce se objeví tvář Peskova.

"Všechno mám nahrané, milí kamarádi!"

Chvíli bylo soustředěné mlčení, až promluvil Lavrov:

"Gerasimov tady není, že? Prý ho i picli do nohy, duraka!"

Všichni muži se začali smát.

"To je ono! Gerasimov!"

"A nyní přátelé, když jsme vše vyřešili, vodky popijeme, zazpíváme si, se strážci zatančíme!"

"Na zdarovije, druzjá!"

 

 

Stierlitz vysekl dokonalý náci pozdrav. Pak si uvědomil, že je doma, v Rusku, omluvil se a zasalutoval.

"Zůstaňte Stierlitzem Isajeve, posílám vás opět mezi fašisty!" Řekl vlídně nevyšší velitel.

"Na Ukrajinu?"

"Správně Stierlitz! Mají vpravdě ďábelský plán! Pomocí digitálně řízených ptáků roznášet nemoci po matičce Rusi!"

"Ehmmm... Soudruhu veliteli, dovolte projevit nedůvěru. Není to nějaká balšoja chujovina?"

"Važte slova! Víte kdo na to přišel?!" Řekl velitel a významně ukázal na portrét na stěně nad ním.

"Promiňte, už vidím, že je to pravda!"

Právě že ještě není Stierlitz! A na vás je, aby brzy byla!" "Situace ruské armády je, mezi námi, kritická!"

"U Stalinova kníru! Co se stalo?"

"Záludný nepřítel nám odcizil vozidlo řízení PVO. Se vším všudy, s kody, přístupy!"

"To není možné!"

"Ale je Stierlitz!" "Chlapci, co to řídili, viděli chaloupku. Řekli si: S děvčaty zašpásujeme, suvenýry pořídíme! Na a jak znásilňovali ty školačky a odnášeli pračku, ledničku a hřebiky z plotu, nějakej banderovacký usmrkanec s tím supertajným zařízením odjel!"

"U Berijových brýlí! To jsou teroristi!" Zatínal pěsti Stierlitz v rozhočení nad ukrajinskou perfídností. "Takhle naše kluky podvést!"

"To ale", zděsil se Stierlitz, "Je ohrožen i křižník Moskva!"

"Ten je potopený Stierlitz, potopený!"

"U Leninovy paralýzy, jak se to stalo?"

"Kluci z posádky popili a hráli námořnickou ruskou ruletu. Znáte to, pět torped, ze čtyř odmontujete rozbušku a pak losujete, které pustíte proti vlastní lodi! No, dopadlo to, jako když to hráli na Kursku."

"Tak to vidíte, do práce Stierlitz! A buďte opatrný! Na té věci pracuje i nejlepší agent nepřítele!"

"Bond? James Bond?!"

"Někdo mnohem nebezpečnější! Nečitelný! Podpis Nečitelný!"

"Tak pozor Stierlitz, ať nejste zase málem prozrazen!"

 

 

Bylo pošmourné moskevské ráno a policista Vasil Vasilijevič procházel svůj rajon.

"Sláva Ukrajině!" Ozval se za nim pozdrav.

Policista se otočil. Proti němu stál muž, který se snažil vypadat velmi nenápadně. Ale bystré oko policisty si přeci všimlo několika datailů. Na hlavě zelená paruka, triko ušité z vlaky nacistického Německa, to nebyl běžný moskevský outfit.

"Jak vám mohu pomoct?" Otázal se neznámého.

"Nevíte, kde bydlí pan Solovjev, ten z TV?" "Chci na něj spáchat atentát!"

"Támhle ten žlutý dům, ale nebude doma."

"To je škoda" A není to nějaký klub LGBT, zatím bych si užil trochu orgií a podal hlášení Bidenovi."

"Bohužel, to asi ne!"

"Nevadí, půjdu tahle to toho konspiračního bytu v druhém patře a budu čekat, jestli pro mne nepřijde zásahovka, abych jim otevřel a nekazil to." "Zatím si šlehnu trochu drog pod fotkou Hitlera a zahraju SIM sem SIM tam!"

"Jo, abych se představil: Nečitelný! Podpis Nečitelný!" "Taková jména my, Banderovci, máme."

Neznámý, nenápadný muž odcházel, hlasitě si zpívaje ukrajinskou hymnu.

"Mně se to stejně zdá nějaký podezřelý!" Zadumal se policista.

A jestli ho neodveleli, tak tam ještě stojí a dumá ještě dnes.