Proč sem z vesmíru lítaj, jaký je smysl lidské existence a proč už sem lítat nebudou

 První kontakt
Když jsem došel na lesní palouk, kde stává krmelec, stál tam krmelec.
Na tom by nebylo nic zvláštního.
Vedle krmelce stálo lesklé cosi a to už zvláštní bylo. Bylo to lesklý a placatý.
Kuwadrát, kde jsem tohle viděl?
Tywoe! UFO! Nojo, je to ono!
V týhle zemi se ovšem děje tolik divného, že ufo na palouku v lese za hájovnou mne nemohlo rozhodit.
"Fanouši, tohle prozkoumáš!" Řekl jsem si, do ruky vzal hůl (jeden nikdy neví, ty války světů bejvej strašný) a pomalu se plížil k tý věci.
Když jsem byl až u UFA, zaslechl jsem hlasy ufáků. A já jim rozuměl! Oni mi později vysvětlili, jak to dělaj. Maj na to nějakej bazmek, co překládá řeč i formu, něco jako vesmírnej gůgl.
"Sem měla poslechnout maminku a nejezdit s tebou! Všechno zvoráš!"
"Nedržkuj náno a podrž mi ten hever!"
Jo, byli dva. Chlap s nějakou buchtou. Šišatý palice, šikmý oči jak prodavač ve večerce. Jasně, jsou to vesmířanský!
A podle řeči jsou to civilizované bytosti na vysoké kulturní úrovni! S těma to bude v pohodě!
"Já vím co s tím je!" Zkusil jsem starý vtip.
"Hele pozemskej! No a co teda?"
"Je to rozbitý!" "Chacháááá, dobrej vtip co?"
Asi ne. Nebo nemaj smysl pro humor.
"Došlo nám palivo frajere, teda vylilo a vysublimovalo, protože tenhle debil při parkování tady na palouku udělal díru v nádrži!" Povídá ta baba.
"Soused vám to zavaří, nalejem devadesátku a můžete frčet!" "Wocogou?"
"Že asi Tohle se nesvařuje plamenem a že Tohle asi nelítá na naftu, woe!"
Poněkud naštvaně odsekl Chlápek.
"Aha, u vás to máte jinak!" "A hele, kde je to u vás?"
"Jsme vyspělé bytosti ze souhvězdí Lyra." Slavnostně prohlásila ta kočka.
"Tam jsem nebyl, neznám, znám jen Chorvatsko a Bibione, ale budu vám teda říkat Lyrouši!"
"Tak, a teď se jde bydlet ke mně, tady nemůžete zůstat, ještě by vás sebrali benga!"

Lyrouši poznávají naší kulturu a zvyky
"Posaďte si ty svý vesmírný prdele na židli!" Povídám, když jsme došli ke mně domů.
"Panáka?!" Nalil jsem slivovičku.
"Alkohol!" To přeci nejde požívat vnitřně, to je jed!" Valila šikmý oči ta nána.
"Ale jde, koukej!" A ty chytrý nápady, co pak budu mít!"
"Co žerete lyroušíci?" Mám tu guláš od včera."
"Podívej pozemšťane, my jsme poněkud vyspělejší civilizace na vysoké duchovní úrovni. Naší stravou jsou idee, vibrace mysli." Povídá ten kokot.
"Tak vibrace mysli v Lidlu nemaj, to budete z hladu." "A nedělejte Bardotky, chlastáme!"
Lyrák mi poblil hajzlík, lyřice usnula hlavou v guláši, co se jim nakonec ládovala, až jí špičatý ouška skákaly jak jojo.

Vesmířané mi svěří největší vesmírné tajemství a odhalí původ a smysl lidské existence
Lyrouši zatím zůstávali u mne na byt a stravu. Než se jim to podaří opravit a natankovat.
Nevadilo mi to. Byli fajn, uměli zapařit a platili platinou. Stejně jsem byl doma sám, má milá Maruška se odjela učit na zkoušky.
Protože se zajímám, tak se zajímám, to dá rozum!
"Hele lyrušáci, na co vám teda vlastně to vesmírný fáro drandí?"
Lyrouši po sobě jukli a nakonec, že mi to poví.

Tady to je, přepisuji co povídali:
Ve vesmíru  od věčnosti probíhá boj, mezi silami dobra, duchovna ("dobro jsem my, lyřané, to je jasné, že!" ) a temnými silami zla, hmotaři.
Základním problémem nás, dobrých a duchovních, jsou energie.
Hmotaři používají na pohon svých lodí antihmotu. Ta při setkání s hmotou exploduje a vytváří obrovské množství energie.
Ale proti našemu patentu je to jak čajíček, proti tý tvý kořalce.
My necháme  stupiditu, blbost, setkat  se s chytrostí a moudrostí. Následný výbuch uvolní obrovskou sílu. Ta pohání naše koráby a je i silou našich zbraní.
Bez zásob blbosti jsme slabí, bezbranní a zlo ovládne vesmír!
Kde však vzít stupiditu u Lyřanů nekonečně inteligentních bytostí?
Vytvořili jsme tedy v jednom zastrčeném kousku vesmíru, na jedné nanicovaté planetce líheň blbců. Od nich čerpáme pohon pro své lodi, zde se bere síla našich zbraní.
Vaše blbost je oporou a nadějí celého vesmíru!
Už chápeš, proč ohlídáme, aby u vás vyhrávala největší stupida? Už rozumíš tomu, proč chytrý dostávají přes hubu a blbí vítězí? Chráníme si zdroje!
Náš záměr nemohl uniknout hmotařským zlounům. Ti vmíchali do setby dobré, setby blbů, plevel myšlení!
A tak osud vesmíru závisí na tom, aby lidská blbost nevyhynula, naopak rostla!

Tak, tohle jsem nevěděl! Náhle jsem tomu všemu, co se na zemi po tisíciletí děje, rozuměl! Jsme líhní blbů, jsme zdrojem stupidity a tím zachraňujeme vesmír!
Už i rozumím, proč se s vesmířany setkávají lidé spíše prostšího ducha a proč zásobovací koráby míří tak často do naší krásně zemičky!
Blahoslavení chudí duchem, neboť oni chrání království vesmírné!

Lyřice
Lyrák furt opravoval ten svůj krám, tak jsme vedli řeči s tou jeho buchtou.
"Vy jste něco jako manželé?" Ptám se takhle jednou dopoledne.
"Zatím ne, ale spíme spolu."
"Počkej, co tim myslíš?" "Vy přeci obcujete na duchovní úrovni, ne?"
"Ale prdlajs!" Pravila něžně lyřice. "I když s tim mým je to fakt spíš duchovní!" "V posteli je zoufalej!" "Něžnej, von je něžnej!" "Ale já bych někdy chtěla zažít v sexu něco drsnýho, třeba i něják..."
"Tywoe, to jako že bys chtěla naplacat na holej vesmírnej zadek?!" Vyvalil jsem oči.  "A nech tu kořalku, ještě není ani poledne!"
"To samozřejmě ne... myslim teda..." Koukla na mne.
Zápolit s podprsenkou je děs, tahat milou z upnutejch jeans  je vopruz, ale  vyklepat holku ze skafandru, to je výzva pro chlapa!
A pak to šlo den za dnem. Lyrák chodil opravovat a my se s lyřicí věnovali intergalaktickýmu sexu.

Vesmírnej průser
"Ty děvko, jak jsi mohla!" "A s tímhletím!" "Ty hajzle, já ti rozmlátim držku, já tě zabiju!"
Dostal jsem hák na bradu, pak ránu kolenem.
"Nenechám se mlátit nějakým kokotem z vesmíru!" Dostal loktem, pak facana.
Skončilo to jako vždycky. Omyli jsme si krev a pak nad slivovicí svorně nadávali na ty ženský bestie.
Svěřil se mi lyrák nad ránem, že prej  tady na zemi, taky něco měl. Jak říkal, že furt opravuje nádrž, chodil za nějakou buchtou ocamcať! Ta prej mu říkala že pohoda, ten její blbec prý věří, že se učí na zkoušky!
Kdo ví, která to byla.

Konec dobrej, všechno dobrý.
Nádrž opravená, palivo blbosti jsem dodal z části já a taky sousedi.
Zamávali jsme si a oni odletěli.
Někdy se mi po nich stýská. I po něm, i po ní, po tý holce divoký.
Sedáváme s Maruškou, tou mojí, často v noci a koukáme na hvězdy. Vzpomínám na ně, vzpomínám na ni.
Kdo ví, na co pod hvězdami myslí Maruška.
Asi na naše děťátko, co se nám brzy po vesmírné návštěvě narodilo. Během porodu, jak říkala maminka, mu trochu zmačkli hlavičku a tak je taková protažená a má šikmější očička. Ale je sladkej a chytrej! Po mně!
Na Lyře je prý také dobře. I lyřici se narodilo dětatko. Je milované všemi, zdá se, že vykazuje značný potenciál na těžbu stupidity. Lyřané doufají, že založí nový rod blbů a budou soběstační.

Všechno dobře dopadlo, jako dycky!