Spiklenizmus, novodobá spiritualita

Co víme, člověk se vždy ptal, kdo za to může. Už lovci mamutů měli své Velké Duchy, Totemy. Ona božstva na sebe brala vnější oděv uctívačů. Byla cholerickými, mstivými náčelníky, poživačnými vošousty, císaři, chlemtači krve...
Vždycky byl nalezen  někdo, kdo tahal za nitky osudů člověka a světa.
Časem se objevil krom bohů  i Bůh, ale to je zcela jiná entita, než manažeři pozemských radostí a strastí.
Pak jsme bohoidy na chvíli zrušili. Ale kdo za to tedy vlastně může, když ne oni, tázal se postmoderní ztracenec.
Prázdno po šéfech světa nasávalo vše, co bylo kolem. Nebudou to tedy vše řídit peníze? Sex? Moc? Pokrok? Věda? Demokracie? Národ? Moc abstraktní, s tím se nedá pracovat.
I došlo k intenzifikaci vcelku okrajové hříčky - spiklenizmu. Nikoliv ve smyslu racionálního tázání se, zda-li někdo s někým něco peče, nýbrž v čiré magii. Synkretické myšlení slaví triumf "Může to být jen náhoda?" se stalo argumentem.
Roztomilé hříčky s tajnými společnostmi dostaly zlověstný nádech.
Tajemní Oni jsou ďáblem současnosti. A tak jako na ďábla kdysi, spiklenisté na ně trochu věří, ale ne zase úplně.
Ilumináti, reptiliáni, 5G, chemtrails, čipy...
Ďábla bychom měli, nepřítele také. Kde je ale ten druhý do party, ti druzí? Protiklad?
Tak to je ta otázka.