Kdo se jen opravuje, bude zahozen

 Obdivujeme schopnost přežít krizi a znovu se pozvednout. To je však bez základní změny v tom, co krizi způsobilo, prakticky bezcenné.
Jistě je důležité probrat se z kocoviny po večírku, vyhrát válku, a uklidnit spor s manželkou, či zachránit ekonomiku.
Pokud se půjdu následně opít, nevyřeším staré spory se sousedními státy, nebudu vymačkávat zubní pastu "správně" a budu vytloukat klíny klínem, za chvíli jsem (jsme) zase zpátky.
Odejdu-li na protialkoholní, se sousedními státy založím unii a začnu spolupracovat, pořídím do koupelny dvě pasty, každou pro jednoho a kouknu, jak to s ekonomikou státu dělají jinde a okopíruji to co funguje, jsem (jsme) na dobré cestě.
Živočišně druhy nevymřely (většinou) proto, že je postihla katastrofa, ale proto, že se nezměnily. V osobním životě nás nepronásleduje strašná smůla, pro kterou si vždycky najdeme partnera jehož jméno je neštěstí, nebo se zcela "náhodou" octneme v hospodě a za chvíli jedeme v panákách. Civilizace nezanikají, protože... ale protože se nedokázaly změnit.
Umět změnit vzorce chování, myšlení... Tohle umět, tak mám(e) naději.
Starý Mistr pravil, že vesmíru je lidstvo jen smečkou obětních panáků na podpal. Já bych řekl, že vesmír s námi, jedinci i živočišnými druhy, zachází podobně, jako moderní spotřebitel s výrobky. Když to nefunguje, tak šup s tím do popelnice a pořídí se jiný. Na sebeopravu nám nedodali software. Nebo dodali a jen ho nepoužíváme v potřebné míře? Doufejme, jinak skončíme na skládce odpadu.