Časopis na stolku je totéž, co čůrání na patník

Teritoria. Skupina kontra jiné skupiny. Nebo uvnitř skupiny, třeba rodiny:
Spory o pořádek, neuklízení nádobí ze stolu, pantofle v předsíni, spodní prádlo po koupelně a kapesníky v ložnici. Kdo nezná, ten žil celý život sám.
A odkud že se má vymačkávat pasta? Který zelinář má lepší mrkev?
Ale jistě, často, možná většinou (pochybuji), jde čistě o ten pořádek. Nebo o to, že přeci ta pasta se logicky... Logicky!
Navíc, ten bojující s expandujícím nepořádkem má na tvorbu nového humusu, ničícího okamžitě jeho práci, nutně dosti příkrý názor.
Leč! Hloubka sporu o časopis na stole dává tušit, že jde o něco víc. O značkování teritoria. Tam kde leží Mé jsem Já! Tam kde se věci dělají správně - po mém, jak jinak, jsem vládcem Já!
Bude na krbu fotka Mých rodičů, Jeho buddha, Má květina nebo Jeho pohár za vítězství ve fotbale? Pokud někam přijdete, z toho poznáte lehce, kdo v domácnosti vládne.
Nebožák uklízející ohryzky z televizního stolku jen pro uklizení ohryzků, netuší, proč je to takový problém. Protože ten ohryzek je označení teritoria a jeho odklizením rituálně vyhání toho druhého.
Zase, je to asi lepší, než to čůrání na rohy a patníky. Možná.