Životní role

Život nás obsazuje do všemožných rolí.
Sami se obsazujeme do všemožných rolí.
Druzí nás obsazují do všemožných rolí.
Dítě, sestra, bratr, rodič, šéf, podřízený, milenec, manžel(ka), přítel, nepřítel...
Některé role nám jdou dobře, jiné nezvládáme. Některé odmítáme, jiné bychom si rádi zahráli, ale není s kým.
To, jak budeme roli hrát, záleží na mnohém. Kopírování vzorů v rodině, komplexy, ambice...
To, že v jedné roli exelujeme vůbec neznamená, že v jiné neselžeme. To, že v roli kamaráda vystupujeme jako ušlechtilý a moudrý, neznamená že v roli šéfa, nebudeme vystupovat jako hysterický despota, v roli manžela jako podpantoflák, v roli nepřítele (i to je role, do které se vůči někomu obsazujeme a nebo on nás obsazuje do ní) jako smířlivý, rozhodný a s nadhledem.
Proto jsou nesmyslné všechny to stesky "Jak se mohl tak změnit? "Co se to s ní stalo?" Nic se nestalo, všechno je stejné, jen ta osoba je v jiné roli a to hraje jinak.
Klasicky: Dva spolu chodí a moc hezky jim to klape. A tak se vezmou.  A helemese, z něžného a pozorného přítele - milence je sobecké hovado vysedávající před televizí a neurvale se dožadující oběda. Z té křehké a rozmilé dívčiny "držkující" diktátor. Jsou k tomu, aby tuhle roli hráli zrovna tak, nastaveni zážitky z vlastní rodiny. Kdežto roli přítele hráli podle romantických filmů. Každý hraje roli podle svého a navíc předpokládá, že ten druhý jí bude hrát podle jeho, nikoliv vlastního scénáře. Očekává! A je pak roztrpčený a "nechápe".
Dojde k rozvodu. Ale oba se dál potkávají a zjistí, že jim to zase hezky klape! "Bylo to všechno jen nedorozumění!", volají a spěchají se opět sezdat (nebo prostě změnit stav z "chodíme spolu" na "žijeme spolu"). Tím se ovšem vrátí do té druhé role. Možná, kdyby vydrželi a měli děti, v roli "otec" a "matka"  by byli úspěšní?
A nebo spolu dva chodí a je to nic moc, z jedné strany, nebo druhé a nebo obou. Tyhle role neumí. Ale jako "manželé" jsou brilantní. To ale neznamená, že budou, nebo nebudou dobří (kompatibilně hrající) rodiče. A pak prarodiče.
Stejně tak v zaměstnání  může povýšení "změnit" člověka.  A nebo naopak sesazení. K lepším, horšímu, jak kdy, jak kdo.
Do, často nechtěných rolí, nás nutí naši bližní. Do role opatrovníka (náhrada rodiče), mentorovaného (náhrada dítěte) nebo partnerky, nebo nepřítele. Neb role chceme mít obsazené a to podle v nás uloženého scénáře.
V mnoha případech nás postaví i do více   rolí najednou. Například, matka své dítě  i do role kamarádky a k tomu i partnera. To je ovšem na malér zaděláno.
Nebo obsadí partnera i do role rodiče, dítěte, kolegy... Hrůza.
No dobře, ale co s tím? Asi tohle:Nic neočekávej a buď připravený na vše. Uvědom si, co se děje, když se to děje. A zbytečně se nediv. Všímej si, do jaké role tě nutí.