Nedorozumění, vyrozumění a já

Mluvíme a neslyšíme, slyšíme a nerozumíme.
Vezmeme si třeba situaci, kdy mám s kolegou stoly sražené k sobě a jemu spisy přetékají na stůl můj a mne vytlačují.
Trochu národních stareotypů na vysvětlení problému.
Ital, hned jak se to stane, zařve něco jako "madonamioa!" a na kolegu začne vřeštět, přidá cosi o čubčích synech. Ten druhý si to nenechá líbit a řve neméně vášnivě, možná se zaleskne nůž. Po chvíli jsou ovšem zase kamarádi a někdy odpoledne si scénku zopakují. Do dotazníku hodnotícího kolegu pak napíší, že je s nim pohoda a báječná spolupráce. Tahle komunikace je pro ně nezatěžující.
Rus se ponuře zadívá a řekne "Vasile Vasilijeviči, ty papíry na mém stole mi rvou duši! Cítím se jako bříza, ze které trhají listy. Přemýšlím o našem přátelství a cítím že je konec. Mám zabít tebe, sebe? Oba se zabijeme Ivane Ivániči v slzách odpoví druhý. Načež vytáhnou vodku, popláčí si, pohovoří o duši a životě a je zase dobře.
Angličan několik měsíců tiše trpí. Je vychován tak, že trpět se má v klidu a anglické jídlo ho naučilo snášet útrapy života. Po nějaké době je pro něj situace už nesnesitedlná. Nespí, nejí, užírá se. Rozhodne se tedy pro drsné, přímé řešení, nadechne se a hned, tedy za dalších pár týdnů, to kolegovy natvrdo řekne!
"Ehm, kdybych měl říci svůj osobní názor na způsob ukládání listin, který jsi zvolil, nejspíše bych jej označil za zváštní."
Uff a je to venku. Kolega je zdrcený. Buď jeden z nich odejde, nebo najdou řešení. Každopádně pár dní po tom hrozném konfliktu spolu nebudou schopni mluvit.
Jo, jistě, já jsem "Angličan" jak z učebnice.
Ale to se setká Angličan s Italem  a chce Italovi vysvětlit, že ty papíry jsou fakt trochu moc. Použije tedy, po týdnech trápení, s nechutí onu anglickou větu. Ital jí samozřejmě ani nevnímá. Po další době zoufalý angličan přímo řve. Něco jako: "Musím říct, že tohle se mi opravdu pramálo líbí!" Ital neslyší, jak jinak.
Nakonec angličan ztropí italskou scénu. To si ital i celé okolí vysvětli, pochopitelně (ona obrovská změna chování), jako nějaký osobní problém, nebo nemoc angličana (Co to do něj najednou vjelo?). Rozhodně to nikdo nebude dávat do souvislosti s těmi papíry na stole. Ani když to angličan bude stále opakovat.
Angličan odchází a za ním zní "Chudákovi přeskočilo".
Ovšem když angličanovi řekne ital zvýšeným hlasem: Ty jsi mi naštval!" Ital nevnímá, že by došlo k hádce. Angličanovi se rozpadl vesmír. Je mu jasné, že po tomhle se už nemohou ani potkat. Děsí se, až se potkají na chodbě. Jak reagovat? Ital ovšem normálně volá "Čao!"  Zatímco angličan prožil existenciální psychodráma, ital si běžně poklábosil a jemně naznačil drobnou neshodu.
Jo, máme to my angláni těžkej žiovot!
Italové s námi také. "Proč jsi neřekl, že se ti to nelíbí?" A my to tak jasně říkáme, že!