Spiklenisté, esoterici, totalita i bordelisté

 Jedním z motivů přívrženců spikleneckých teorií je touha zbavit se strachu z vlastní svobody a zodpovědností za své (ne)činění.
Mají-li totiž všechno pevně v rukou mocní spiklenci, je jakákoliv snaha marná, hodna výsměchu, případně škodlivá. Neprobíhají utkání dobra a zla, ani lepšího s horším, pouze zlého se zlým (spiklenecké teorie jsou negativní).
Nečinnost a setrvávání v sarkastickém komentování nebo zlobném odmítání všeho, je potom důkazem intelektuální převahy, což zase mile pohladí po vláskách ego.
Uměle vytvořená bezmocnost a pasivita se vzpírá lidské přirozenosti,   spiklenisté se proto realizují jinak a bývají milí, ochotní pomoci, laskaví. A také rozdávají nevyžádané rady.
Do doby, kdy jim z přemíry fantasmagorií hrábne v hlavě a nebo je ovládne zloba a nenávist - motor spiklenizmu.
Spiklenisté s tímto  převažujícím motivem (jsou i jiné motivy) se prolínají s esoteriky jistého, převažujícího typu.
Bojíme se nemocí, nepříjemných vyšetření, nepříjemného léčení s nejistým výsledkem? Bojíme se přijmout zodpovědnost za své zdravím nevratným rozhodnutím? Snadná pomoc! Stimulátor čaker, mms, zářič kvantového vědomí a na základě náhodných čísel pracující diagnostika. A je to!
A duchovno? Všechno duchovní je úžasné, všechna ta učení jsou... no... základ buddhismů, aktivní soucit se vším živým a křesťanství - účinná láska k bližnímu, to jaksi nene. To je práce, to bolí! Jo, křesťanská mystika, buddhistické mandaly, to by šlo. Poznání podávat prosím rychle. Knížky sem, mantru do ucha, za chvíli mi jede vlak!
Zde se snoubí "intelektuální převaha" spiklenisty a "duchovní převahou" esoterika. Praxe nicnedělání a nekonečného žvanění o ničem je dokonána.
Co tomu schází? Přeci totalitní režim, co zbaví dotyčného rozhodování ve volbách, ověřování faktů a svobody. Svoboda se totiž smrskne na právo hlásat své úžasné ptákoviny. Nic víc!
Spiklenista a esoterik pak ve vlaku, řízeném diktátorem, vezou sebe i nás do pekla.
Odmítnout pohodlný, alibistický nihilismus a říct životu "Ano", to vyžaduje odvahu a sílu. Nejsem si jistý, jestli to jde vůbec praktikovat bez víry v Cosi nad námi.
Pasti bodelizmu, tedy víry, že svět je jeden velký bordel, ve kterém ale máme možnost, právo i povinnost jej rovnat a zlepšovat, s vědomím že půjdeme od zklamání světem a sebou samotným k prohrám a zoufalství a zase zpět, jsou velké. Můžeme spadnout do postmoderního slizu relativizování a ztráty hodnot. Nebo pro samou starost o vesmír, zapomenout zalít kytky a nakrmit psa.
Jdu zalejvat a krmit.