Cena jednoho života

 Emma Meisel žila mezi válkami v Teplitz, tedy v Teplicích. V těžkém období krize a počínajících národních nenávistí se snažila pozvednout ducha města a jeho obyvatel pořádáním výstav.
Prosazovala výstavu českých umělců, což se nelíbilo  pitomým Němcům. A abstraktní umění, které se tenkrát nelíbilo nikomu. 
Pozvedávala a pozvedávala, až byla naložena do vagonu do Auschwitz a šla do plynu, neb byla co? No, židovka přeci.
Tím se vyhnula nejspíš znásilnění nějakým rudým vojákem, pak gardistou, vyhnula se soudům za to, že mluvila německy...
Její sbírka obrazů nakonec přežila, také měla hořet, když kretény mluvící německy vystřídali kreténi, mluvíci česky, protože obrazy je malovali malíři co jedli wurzt a ne buřt a  říkali "mahlzeit" a né "brouchuť".
A ke všemu byla ta židovka, to vadí debilům vždy.

Mi se honí v hlavě, jestli opravdu má každý lidský hlas stejnou cenu? 
Každý člověk stejnou cenu?
Emma Meisel je stejně důležitá, jako ti němečtí a čeští pitomci kolem ní?

Fakt nevim.