Očistec, aneb: Jak bude po smrti (diskutéra)

Jak bude po smrti? Ládík Klímů měl značně pochmurnou vizi. Řekl bych, že ta moje je děsivější!

Umírám. Tunel pak nějaký foglové, "na puťá, puťá... jo ty jsi anděl, tak sorry woe!"

Děda v prostěradle s klíčem, vstupní formality, rodné číslo, poslední bydliště... "To snad víte, kuwa ne?!"

A pohovor:

Sedí tam za velkým stolem anděl a přísně na mne hledí:

"Tak co s tebou uděláme?"

"No, na to čekám!" "Tak to nerozkecávej a řekni rovnou že peklo!"

"Zasloužil by jsi ho za dost věcí. Ale ne, bude to nebe."

"Fakt?" "Já?" Užasle volám já.

"Ty! Mi poser, i ty!" Chytal se za hlavu ten vrátnej. "Šéf to, se nám leckdy zdá, s tím milosrdenstvím přehání...." 

"Nic jsem neřekl! Nic jsem neřekl!" Zamumlal spěšně a s obavou hleděl vzhůru.
"Ehmmm...no..." "Milost Pána milý synu!" "Cesty Páně... však víš." 

"Ale máš tu takový dloužek."

"Náš orgán  dohledu nad intelektuálními exkrementy musí zkontrolovat, přečíst, každou, každou pízďuchovinu, co vyblejete na sociální sítě!" "Víš co to je?!"

"To je peklo!" Zdrcený jsem hlesl.

"Je!" Děláte nám ze služby v nebi peklo!"

"Proto vyfasuješ malý očistec: Všechno ty bláboly, co jsi vyblil na weby, teď osobně, perem z našeho křídla, opíšeš! Stokrát! A dáš svatýmu Petrovi podepsat!"

"Milost, ještě jednu milost!"

"Jedna milost a dost! Jak se tu říká. Odvézt!"

Dva andělé mne chytnou, někam táhnou. Já křičím zoufalstvím a hrůzou. Pak obrovská místnost, Do nekonečna se táhnoucí řady stolku s papírem, kalamářem a brkem. Za každým nešťastník a opisuje.

A tady je moje místo, brk a kalamář.

V hrůze se budím zpocený. Usnul jsem na židli, při psaní Svého Zásadního Příspěvku do Velké Debaty na síti.