Slova, slova, slova jako part 4

 Si myslim, pronesl sir Dagles vlkodlače, že profesore, ve vší slušnosti, nějak moc žvaníte. Slova, slova, slova, jak říkal i ten mladý, oidipákem postižený, feudál.
K čemu to? Slovo je čin? Změní něco slovo?
Ó ano! Na co nemáme slov, o tom nejsme schopni uvažovat a o čem nejsme schopni uvažovat, to neuděláme. Tak pravil autsajd nepůvodně.
I když, dodal, vy dva, s Jeníkem, často něco uděláte a já mám dojem, že při tom moc neuvažujete.
No, abych dokončil: A  to, jak ono cosi pojmenujeme, to určuje, jak o tom budeme smýšlet.
Jééé, fesore! Na to Jan! Máte výjimečně pravdu! Si vzpomínám, kterak paní nádlesní nazývala suchohříbky polohříbkami. A já, onu dobrou houbu, od té doby, mám stále za něco nedokonalého, téměř si jí ošklivím!
A to je myslím chyba!
Chyba je, na to Dag, že si z lesa nosíš k žrádlu slizký houby a ne ulovenou srnčí!
Poslyšte, sire Daglesi. Vy vždycky mluvíte o lovu zvěře a pak přitáhnete roztrhaného, zadáveného myslivce, nebo bikaře. Ne! Není to tím, že špatně vidíte a splete si je s muflonem!
Ale sire, zvolal Autsajd uchvácen nápadem příkladu, z kterého jeho myšlenku snad pochopí i sir.
Chutnal by vám, Daglesi, úlovek, kdybychom říkali, že je to polomyslivec nebo čtvrtbikař. nebo skoromyslivec?
A víte že nechutnal! Tyhá, nojo, profesore!
Hmmm, jenže on měl i pravdu ten německý inženýr, že o něčem je třeba mlčet.
Príma nápad měl!
Jdeme na to!
A ticho bylo opět v horských lesích, kde prosťáček, intoš a divá síla jestvovali.!