Nejde o to "Proti" čemu bujuji, důležité je " Za co"

 Přečtu-li si, a myslím, že to tak má každý, že ten, onen a tito, bojují proti něčemu, co se mi nelíbí, hádám, jak jinak, dle svých zkušeností.
V mém případě si představím, že je to jistě parta Havlů, Němcových, Uhlů, Bednářový, Kubišových, Jirousů, Landovských... Sedí někde v kavárně nebo na Hrádečku u vína a filozofují, vydávají prohlášení, píší eseje a dělají kulturu.
Přestaví-li si rozhněvaný mladý muž, či žena bojovníka proti něčemu nepěknému, je mu  tuze líto, že ho nemůže hned pozvat do své oblíbené čajovny na maté, aby probrali nejnovější počiny nezávislé kultury, sepsali nějaký  protest a rozmysleli se, kam vyrazit manifestovat, přilepit se k něčemu a nebo zatrsat na party.
Nějak nám nesecvakává, že proti systému, pokud zrovna nevládnou a nepopravujou a nestaví vyhlazovací lágry, jsou i fašouni a tvrdý komouši!
V zemích na jih, případně náboženští fanatici, co touží po mučednické smrti s bombou u prdele, nebo postřílet co nejvíc nevěřících či odlišně  věřících.
Ono bychom neměli dávat sympatie jen pro to, že někdo je proti něčemu, co se nám nelíbí, my bychom měli také zauvažovat, za co onen, oni, bojují!
Za co bojují, krom toho nám milého cíle, odstranit něco ošklivého.
Co vlastně chtějí?
A ještě důležitější: Jak toho chtějí dosáhnout!
Protože hezký cíl (třeba důstojný život dělníku, či nějakého národa) prosazovaný špatnými prostředky, to je čiré zlo!