Sir Dagles o myšlení

 Předávám na chvíli slovo svému alteregu, sir Daglesovi. Rád by pronesl něco o rozdílech mezi zpracováváním reality u lidí a vlkodlaků.
Tedy, on to pronáší spíš nerad. Tak sire! Prosím!

Vy lidé máte myšlení infikované emocemi. Ňuchňáte se se svými oblíbenými myšlénkami, perete s těmi, co se vám nelíbí. Své milé  představy hýčkáte, krmíte, stavíte do středu vesmíru. Ty nemilé zadupáváte do země.
My to máme jinak.
Heletese, třeba my děťátka, štěňátka, milujeme. Opravdu! Ale když je to nepodarek, tak... vy se na to xichtíte, ale je to dobrý masíčko.
No a dětičky - myšlenky, stejně.
Když se ukáže, že v konfrontaci s realitou neobstojí, cvaknou zoubky a je to.

Tak takhle to máte vy a my.

Proto žijete v bludu a my ani moc ne.

Hlavně nám to nezáviďte, nevíte o čem mluvíte! Pravda je hrozná!
Ta o světě!
Ta o bližních!
A nejstrašnější pravda je pravda o nás samých.

"Cvak!"