Zločin a test

Chtěli bychom po bližních, aby byli "čistí". Takoví, co celý život prožili jako Mirci Dušíni, Kájové Maříkové a Zdeničky.
Ale oni tací nějak nikde nejsou. Ten prožil období, kdy ožralý mlátil manželku a děti, ten udával STB... nebo se jen ožíral a jen podepsal, jen kradl, ale málo...
Nojo,  leč to je furt moc! Má být čistý! Zejména třeba politik ve funkci, soudce, učitel, lékař, policista... a já.
A já, protože pokud je někdo přesvědčený, že svůj život prožil bez chyb, bez toho, že by prasil tu či onde, ten trpí nedostatkem sebereflexe, nic víc.
Co s tim?
Vynechám zasloužený i nezasloužený trest lidí či (Bb)oží, jen co bych z toho osobně vyvodil, pro očekávání, důvěru v toho člověka.
Možná to, že pro budoucnost není až tak důležité, co kdo provedl. Důležité je, co s chybou, vinou, udělal.
Schoval jí do šuplíku? Okecal jako nutnost? Omluvil to "situací"?
A nebo už roky se  v pokoře snaží svoji chybu napravit, poučil se a žije jinak?
V tom druhém případě prochází mým testem  integrity.
Tomu prvnímu nevěřím! Je samolibý, umí se stavět krásným druhým i sobě a svůj ošklivý stín dovedně skrývá.
Tomu druhému bych důvěřoval víc. Znám jeho temné a vím, že i on ví a že se snaží nenechat zlé v sobě ovládnout myšlenky a skutky.