Milovaná panenka

Byla jedna holčička a ta měla panenku. A měla tu panenku moc ráda! Stále se svojí panenkou byla, všude s ní chodila, všude jí brala. Česala jí vlásky, krmila jí, ukládala láskyplně na noc spát a pusinkovala jí.
Měla jí prostě moc ráda, čistou láskou!
Také jí, když měla na to chuť, plácala jí, zavírala do tmy a vrážela špendlíky do těla.
Měla jí prostě moc ráda, čistou láskou!
Takových holčiček je hodně.
Také takových chlapečků je hodně.
Vyrostou a mají pak rádi své partnery, děti, rodiče, kamarády, psy, kočky.
Mají je prostě moc rádi, čistou láskou!
Láskou nazývají potřebu někoho totálně vlastnit a dle své chuti jej hýčkat či mučit.
To že vás někdo má rád, neznamená, že vám nebude vrážet pro zábavu špendliky do těla a duše.
Záleží, má li rád vás, nebo jste-li personifikovanou panenkou na hraní, hýčkání a mučení.
I tahle panenkovská láska může být velká. Ta holčička by jistě upřímně plakala, kdyby o svoji hračku přišla.
Hrozně velká láska. Zejména hrozně!