Jan, Dag a Pautsajd hledají pramen zla, part 1

Jednoho dne, dobrotou a naivitou překypující Jan vyslovil otázku: By mi teda zajímalo, vodkud se to zlo najednou bere ve všemožných milých lidičkách! Jsou často hodní, talentovní, milí. A najednou zkokotí!
Je teda ale fakt, že to bejvaj lidé, co jsem v nich viděl něco temného dycky!
Jo, zavrčel sir Dagles. Také to v nich čuchám. Je to v obalu často vstřícném, milém, laskavém a chytrém. Jen ne moudrém.
Mívám chuť z nich to zlo vykousnout, aby se jim ulevilo.
Jenže, smutně a s lehkou výčitkou  konstatoval Jan, vy jim chcete vykousnout něco zlého v nich a často jim ukousnete hlavu nebo nějaký ten orgán a je po zlu i s nositelem! Jan pro svoji útlocitnost nezmínil, jak vlkodlak Dag naloží s ostatky nadobro zla zbaveného.
"Mindráky, zklamání, nesplněné sny, frustrace. To je to co cítíte, koušete!" Řekl Profesor.
"Jáství! Klamný pocit já!" Hulákal ze zahrady nahej chlápek, co tam žil v malém domečku.
V něm celé dny meditoval! Krom poledne, kdy se oblékl a  zašel do hospody na guláš a pět piv.
"Je to ďábel! Také jsem se s nim utkal!" Tichým hlasem řekl mladý tesař, co tady právě opravoval střechu.
"Maruško, podej mi ty hřebíky, tyhle ne, to jsou atributy, támhle ty krováky!" Obrátil se pak na svoji pomocnici.
"A mamí, co bude k obědu?" Hulákal na další, starší paní. " Šoulet? Ten mi rádi, vid Máří!"
Někdo zvonil u domovních dveří. Jakási paní, s cigárem v puse. "Jé Hannah, nazdar!" Vítal starou známou Profesor.
"Povídám, příteli opět: Zlo je banální, zoufale banální, tak jako u toho souzeného kreténa A. E. jak jsem psala v knihu."
Další a další se hrnuli do dveří, lezli sem oknem, komínem a povídali a řešili a tézovali.
Helejte mudrlanti, bych to shrnul, Konečně promluvil zase jan:
Nakonec se shodnete na tom, že zlo v člověku prostě je. Jáství, mindrák... temná skvrna, jak říkám já, nebo takňák.
Je banální, usazené v každém, i tom nejlepším!
Pokusy jej odstranit, ze světa či z člověka, končí mrtvolou, hromadami mrtvol.
Profautsaj, tesař, Z indie pán, Hanah a další  a další,  mlčeli.
Jen Dagles promluvil: Oukej Jendo, ale co tedy s tím oním, z kterého zlo nejen vystříklo do nějaké diskuze, ale kterého ovládlo a řídí jeho činy?" "Co ho, ono temné, vede k nenávistným zločinům, vraždění pro vraždění, pro zlo samo, maskované chabě nějakou úchylnou ideologií." "Co s ním, chlapče drahý, dobrotivý?"
"Já nevím, ale mi tak ňák napadá... sli... teda... byste sire, mu v tom pádě, neměl tu hlavu ukousnout?"
Pak už mlčeli všichni i fšichni.