Ještě furt vo tý pravdě, prej relativní

Populární názor je ten, že každý má svoji pravdu a pravda je relativní.  Zvláště povedení pakové, k tomu začnou "Von ajnštajn řek, že fšechno je relativní, žejo a taky teda v kvantovým fyzikálu, že vlastně tý kwanta sou taky divný, Lojza si to taky myslí a ten má tuhletu maturidu!"
Profesor Pautsajd tvrdíval, že velká pravda nepatří do světa duality a tedy k ní nelze co dodat, říct. Čím menší, tím je osobnější, zapletenější a fluidnější.
Jenže! Pak si jednou takhle vázal poloviční Windsdor uzel na své oblíbené, 7-fold kravatě a znejistěl.
Počal řešit problém s Janem, který k tomu měl zásadní myšlenku" Já mám stejně všechny rád!"
A Daglesem, který k tomu podotkl, že on by stejně všechny sežral.
Takto názorově obohacen, dokončil prof. uzel kravatě a jal se formulovati:
Jak již jsem pravil, člověk nehledá odpovědi na své otázky, ale otázky pro své odpovědi.
Naše geny, výchova, zážitky, sociální postavení, původ, kamarádi nám společně sestaví obraz světa.
Naše sklony a schopnosti si také řeknou svoje. Ambiciózní dravec huláká, že život je boj. Pasivní nebo zlomený, že všechno stejně řídí bůh, nebo ilumináti, nebo... a tedy nemá cenu se angažovat. 
A tak dál.
Do tohoto našeho statického, zoufale bráněného (jde o ego!) obrazu (to fakt není pravda) si z reality na podporu vyzobáme co se hodí, konfabulace na jeho potvrzení dodají patřičné potvrzující vzpomínky a už to máme!
Kdo má jiný vlastní obrázek, ten je nepřítel, zavíráme oči a nebo voláme, že každý má svoji pravdu. Bráníme si svůj svět a lžeme jiným a bohužel i sobě.
Pravda je přitom většinou jednoduchá a zřejmá.
Dá se namítnout, že těžko rozhodnout, kdo má pravdu ve sporu, zda do bramborového salátu patří salám. Jenže ono dá! Nikdo jí nemá, protože otázka staví osobní chuťové preference na místo obecně závazných. Otázka je chybná a je již vydáváním svých omezeností  za pravdu. Na otázku: Mám já raději salát se salámem? se odpovědět dá.
Také otázka kdo je dobrý a zlý v konfliktu (klasická "relativní") není nerozhodnutelná. Opět chyba je na zadání, nikdo není naprosto zlý a nebo dobrý. Ale někdo může mít mnohanásobně víc práva (obecně uznávaného práva, pokud má někdo jiné právní uzance, je to další otázka, otázka shody na právu).
"Takže tak, Dagu a Jene! Co vy na to?"
"Že nikdo nemůže vlastnit pravdu!  Čeže jí mám Já!!!" pravil sir Dagles.
"Mi napadá, fesore, není ale Vaše p. t. these Vaším ctěným obrázkem, odpovědí, na kterou jste si položil otázku?"
K tomu Jan.

Profesor  už neřekl nic, obul si botky semi brogue, oxfordy v barvě žíhaného kaštanu a spěchal do své oblíbené kavárny.