Praha

U vchodu do Metra, vedle popelnic, stál muž v dlouhé černé suknici, cosi kouřil, cosi pil a cosi křičel.
Zaznamenal jsem jen: "Kdo je zodpovědný za všechna ta zrození?!"
Chtěl jsem mu nejprve říci, že otázka je dobrá, ale forma i platforma nevhodná. Ale neřekl. Neřekl jsem ani to, že stojí u popelnic o popelnici napsal K. J. Erben baladu. Nebo to byla poběhlice? Už nevím.
Praha. Praha je místo, ze kterého se Pražáci odstěhovali.
Ale lidé nevytváří místo, nýbrž místo vytváří lidi. A tak nepražáci v Praze zpražákovatěli a Pražáci na venkově pozvolna venkovatí. Pozvolna, neb Praha je pronásleduje a tak Pražák si postaví dům v polích a lesích a za chvíli je na předměstí.
Praha je taktéže plná turistů, obchodů s věcmi na které nemám, vináren, kaváren a reklam. Konstatoval jsem, že je to dobře, že žije, a že je to pro mne hezčejší, než to temné šedo mého mládí, kdy jedinou barvu obstarávali hnusné zelené uniformy policajtů, buzerujících nás, máničky.
Poté toho  jsem shledal milou, mladou obsluhu v kavárně.
Tato zjištění mne potěšila dvakrát. Krom toho, že se svět lepší i to, že snad ještě u mne nepropukla stařecká demence. Ta se totiž, milé děti, pozná tím, že vám začne minulost připadat krásná a závidíte mládí, což schováváte za všemožné komické úsudky o zhoršování všeho.
Až vás napadne: "To za našich mladých let nebejvalo!" a spustíte slintání o báječných časech co nejsou, stali jste se dementními geronty! Dá se to zastavit a léčit!
Jo v kavárně! Kavárny mizí, zejména z malých měst a nahrazují je cukrárny a žrádelny. No... To za našich mladých let...
Jdu se léčit.
A stejně je mi líto, že spolu s tím mužem u metra, nevím, kdo je zodpovědný za všechna ta zrození.
On?
Nebo já?
Nebo vy?